Únor 2008

Sprcha II.časť(Koniec)

27. února 2008 v 15:47 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill nechal překvapeného bratra v koupelně o samotě a pomalu kráčel směrem ke svému pokoji. Nestačil ujít ani pár metrů, když jej něčí ruka silně chytila za paži. Téměř vykřikl bolestí, ale jakmile za svými zády spatřil Toma, ovládl se a mlčel. Malý okamžik na sebe jen tak zírali, dokud se Tom nevzpamatoval, ještě víc zesílil stisk a snažil se bratra vtáhnout zpět. Bill sebou mírně cukal a snažil se bezvýsledně vyprostit svou ruku. Tom jím smýkl na studené kachličky jimiž byla obložena zeď a koupelnové dveře rázně zamknul. Nestál o podobné překvapení, jaké způsobil on Billovi, když si tak hloupě nechal odemčeno. Bill se na něj ušklíbl a přitom si významně mnul bolavé místo pod ramenem. "Co to tady předvádíš? Chceš mě zmrzačit?". "Promiň" řekl jednoduše Tom. Bill se začal postupně uklidňovat, vracela se mu stabilita. "Tak co? Zatáhnul jsi mě sem abych pokračoval?" Tom pokrčil rameny, přistoupil k bratrovi a lehce mu nadzvedl bradu, aby jej přiměl podívat se mu do očí. Úplně se v nich topil, Bill se ho nemusel ani dotknout, k naprostému rozechvění mu stačil jen ten jeho hluboký něžný pohled. Bill schválně neuhnul ani o milimetr a odhodlaně bratra sledoval. Tom se od něj jen s velkými obtížemi odvrátil a prohodil. "Nebo můžu pokračovat já. Jestli chceš…" Bill se pobaveně usmál. "Co myslíš?" Tom trochu znejistěl, nebyl zvyklý že se bratra musel doprošovat aby mu na sebe dovolil sáhnout. Nervózně se na něj podíval. Bill už se nesmál, naopak, a v jednom okamžiku si jej k sobě přitáhl na opasek . Tom tak prudký pohyb nečekal, proto přitiskl bratra svým tělem tvrdě na zeď. Bill vydechl a okamžitě ucítil jeho lehkou vůni. Mírně se mu podlomily nohy, což Tom okamžitě zaregistroval a sevřel jej v pase. Povzbudilo ho vědomí, že ani on nenechává Billa tak docela chladným a pomalu se přisál k jeho krku. Bill lapal po dechu, protože cítil jak mu bratr zajíždí svými zuby do citlivé světlé kůže. "Mírněji!" zašeptal, ale neucukl, nechal Toma aby pokračoval. Tom přiložil prst nad své klíční kosti, kde se rýsovala celá řada podobných zarudlých oděrků. "Já ti jen oplácím" odpověděl tiše a začal bloudit prsty po bratrově plochém bříšku. Nemohl se dočkat, až mu konečně svlékne to tričko, které mu teď tolik překáželo. Předtím byl trochu zklamaný, že bratr zůstal oblečený a chtěl si to nyní plně vynahradit. Sjel dlaněmi na jeho boky aby po obou stranách zachytil lem, opatrně jej začal vyhrnovat, zatímco Bill zvedl ruce nad hlavu, aby mu jeho práci malinko usnadnil. Když spouštěl ruce zpět, nevrátil je do původní polohy, ale něžně jimi objal bratra kolem krku. Tomovi se z té blízkosti málem zatočila hlava, zřetelně cítil jak Bill zrychleně oddechuje a dráždivě přejíždí svými rty po jeho tvářích a čele. Tom se s motýlími polibky dlouho nespokojil a dychtivě spojil svá ústa s těmi jeho. Hluboce do nich pronikal jazykem, až Billa zase příliš silně natlačil ke zdi. Vyhovovalo mu to, bratr už totiž nemohl nikam dál postupovat a musel nechat intenzitu líbání na Tomovi. Když už měl pocit, že téměř nemůže dýchat jak vášnivě se k němu bratr tiskne, pokusil se jej dlaněmi malinko odstrčit. Tom je však zachytil, položil za Billovu hlavu a skutečně o trošku ve své náruživosti polevil. Přejížděl mu vlhkým jazykem po ztuhlých bradavkách a neváhal odhrnout kousek jeho prádla, aby mu mohl laskat boky. Bill vzdychal čím dál hlasitěji, každý bratrův další dotek jej víc a víc rozehříval a zároveň se celý třásl vzrušením. Tom se snažil ze všech sil aby bratrovi vyhověl. Pozvolna mu zajel rukou na štíhlá stehna a co nejjemněji je svými dlaněmi hladil a třel. Vycítil, že je Bill už příliš vzrušený na to, aby vydržel další dráždění, proto si před něj poslušně klekl. Bratr jej však vytáhl za ramena zpátky a zastřeně mu pošeptal. "Chci tě mít tady u sebe". Tom se na něj překvapeně usmál. Mluvil mu z duše, taky se jen s těžkým srdcem odděloval od jeho rtů. Při jednom z polibků pomalu vsunul pravou ruku pod tenkou látku Billova prádla. Slyšel jak bratr zaúpěl, ale to už mu zavřel ústa svými rty a začal rukou rytmicky pohybovat. Bill rozechvělými prsty svíral Tomovy boky a několikrát sjel až k jeho zadku ve volných kalhotách. Při posledním bratrově pohybu si musel silně skousnout ret, aby nevykřikl. Udýchaně se pověsil Tomovi kolem krku a nechal se o něj zvolna hladit. Když mu konečně přestalo tak hlasitě bít srdce, pokusil se znovu napřímit a přejel palcem levé ruky po bratrových rtech. "Myslím, že si příště asi zase zapomenu zamknout".

Heidy

Sprcha I. časť

27. února 2008 v 15:45 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill poslepu nahmatal ručník visící na nejbližším háčku a prudce jej z něj strhnul. Opatrně si otřel z očí zbytky vody a snažil se dlaní očistit párou zamlžené zrcadlo. Moc to nepomáhalo, proto se začal s povzdechem oblékat do připraveného čistého trika. Nešlo to zrovna jednoduše, pořád ještě totiž docela neuschnul a tenká látka se na něj nepříjemně lepila. Při oblékání ho znervózňovaly pramínky mokrých vlasů, které mu spadaly do obličeje a jemně lechtaly. Otráveně si je odhrnul z čela a nasadil si boxerky. V tom okamžiku zaslechl jak bouchly dveře a překvapeně se otočil. "Tome, nemůžeš chvilku počkat? Vždyť vidíš že teď jsem tady já" řekl vyčítavě a dál pokračoval v rozčesávání zacuchaných vlasů. "Jen si něco vezmu, hned jsem pryč" zamumlal Tom a začal se prohrabovat ve skříňce, zatímco po očku pozoroval bratra. Líbilo se mu, jak ho navlhlá látka trička těsně obepíná a lepí se na jeho ploché břicho a kolem paží. Uvědomil si, že se na něj Bill vyčkávavě dívá. "Budeš na mě zírat ještě dlouho?!" osopil se na Toma. Ten jen trhnul rameny. "Nevím proč se tak vztekáš, děláš jako bych tě nikdy neviděl v koupelně". " No ale koukáš jako by to bylo poprvé. Běž, za chvíli tě sem pustím". Tom jen neochotně zamířil ke dveřím, těsně u nich však zaváhal. "Můžu si aspoň umýt ruce?" Bill beze slova ustoupil krok stranou, aby se vedle něj bratr vešel, nechápal proč nemůže vydržet těch pár minut, ale nemínil se s ním dohadovat. Tom sledoval jak se bratrovi díky zvednutým rukám, kterými si uhlazoval vlasy, vyhrnuje lem trika a odkrývá kousek světlé kůže na útlém boku. Billovi najednou upadl kelímek s voskem na zem a když se pro něj sehnul, samovolně se otřel zadkem o bratrovu nohu. Tom se mírně zachvěl. V Billově přítomnosti mu vždycky dělalo problém zůstat úplně klidným a teď, když u něj mohl být takhle blízko, se mu to nedařilo vůbec. V duchu si nadával, jak se nechá snadno vyprovokovat a uznal, že měl odejít hned, jak ho bratr poprvé vyzval. Teď si nebyl jistý jestli toho bude ještě schopen. Když sjel pohledem na Billovo těsné prádlo, které mu obepínalo stehna jen kousek pod zadkem, ucítil povědomé sucho v krku. Nevěděl, že bratr pozoruje celou dobu jeho napjatý výraz v zrcadle a spokojeně se usmívá. Ve chvíli, kdy stál Tom přímo za ním, sáhl na jeho ruce a sám si je položil kolem pasu. Tom zareagoval okamžitě. Pomalu zajel prsty pod už téměř suché triko a jemně jimi kroužil po jeho břiše. Bill vzdychl, mírně zaklonil hlavu a začal pokrývat drobnými polibky Tomův krk. Brzy však své letmé doteky zintensivnil a změnil v něžné kousání, u nějž bratr několikrát slabě sykl, když příliš tvrdě skousnul. Tom nevydržel, prudce bratra otočil čelem k sobě a nedočkavě vyhledal jeho rty. Chutnal tak sladce. Zatímco tiskl dlaně k jeho úzkým bokům, Bill mu jemně hladil souměrnou tvář a druhou rukou dychtivě vyhrnoval jeho mikinu. Tom chtěl bratrovi doteky co nerychleji cítit na nahé kůži, proto mu pomohl a sám si ji zručně přetáhl přes hlavu. Bill si ho chvíli jen zadýchaně prohlížel, potom sjel jazykem na jeho hruď. Tom zastřeně sténal, když mu dráždil bradavky studenou kuličkou v jazyku a něžně je tiskl mezi prsty. Bill bratra jemně posadil na okraj vany a sám si klekl na zem před něj. Tom zajel rukama do jeho vlhkých vlasů, přitáhl jej k sobě a vychutnával si ty měkké, heboučké rty. Bill dlouho neváhal a během líbání rozepnul bratrovi pásek u širokých kalhot. Malinko jej škrábal nehty po chvějících se zádech a kladl polibky na jeho bedra. Tom jen prudce oddechoval, začínalo toho na něj být příliš, možná i proto svíral Billova ramena příliš silně, až mu v nich zůstávaly rudé zřetelné otisky po jeho prstech. Sledoval, jak mu Bill stahuje kalhoty ke kolenům, přikládá ústa k jeho stehnům a mírně je tře. Bill věděl, že bratr už příliš dlouho nevydrží odolávat a snažil se jej co nejvíc vydráždit. Tom už sténal nahlas, Billovy rty pro něj byly jako opium a dokázal se o nich odtrhnout až ve chvíli, kdy mu bratr rukou intenzivně přejel po jeho vzrušení. "Bille…" zachraptěl nezřetelně a musel se přidržovat, aby neztratil rovnováhu. Bratr mu rozuměl, vzal jej něžně do úst a co nejpomaleji pohyboval rukou, poslouchal Tomovo slastné sténání a podle toho postupně zrychloval. Věděl přesně co má udělat pro to, aby byl jeho bratr skutečně spokojený a věděl taky, že už to nebude dlouho trvat. Nemýlil se, asi po půl minutě Tom zaúpěl a Bill jej musel zachytit kolem pasu, aby nespadl. Když se trochu uklidnil, políbil Billa na rozpálené čelo. Ještě se malinko chvěl a právě v jeho objetí se mu vždycky nejlépe povede dát se znovu do pořádku, aby se vůbec mohl postavit na nohy. Chvíli setrvali společně, potom se Bill nečekaně zvedl a pohladil bratra po tváři. "Máš volnou koupelnu" pousmál se a tiše za sebou zavřel dveře.

Heidy

Kresba

27. února 2008 v 15:43 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill seděl mlčky u okna v obývacím pokoji. Na jeho kolenou byla rozložena velká čtvrtka křídového papíru, po níž zaujatě čmáral silnou tužkou a rychlými pohyby ruky obrazce stínoval. Kolem něj se po zemi válelo už několik zmačkaných papírových koulí a Bill k nim každou chvíli přihazoval další a další. Neměl svůj den, podivně se mu třásly ruce a nebyl schopný udělat jediný pěkný tah, který by jeho dílo vylepšil. Ani se tomu nedivil, dnes si ke kreslení sednul snad poprvé za poslední půlrok, protože teprve tohle byl jejich první volný víkend za šest měsíců. Chybělo mu to, proto byl zklamaný jak moc mu kresba nejde, neustále svíral v ruce gumu a prováděl úpravy, které stejně k ničemu nevedly, jediným výsledkem byl ušmudlaný papír s nejasným motivem. Bill zlostně hodil tužku na podlahu a odhrnul si vlasy z čela. Nemá to cenu, jenom ztrácí čas, možná by se opravdu neměl zabývat bezduchým čmáráním a raději se zamyslet nad nějakou novou skladbou. Hudba jej totiž na rozdíl od kreslení živí.

Billa vyrušilo tiché zaklepání. Ohlédnul se a mezi otevřenými dveřmi spatřil bratra. Radostně se pousmál. On mu vždycky dokázal zvednout náladu, v jakékoliv situaci. "Proč klepeš? To přece nemusíš" namítnul Bill. "Vím že se soustředíš, tak jsem sem nechtěl vpadnout. Ukážeš mi to?" kývnul Tom směrem k jedinému nezmačkanému papíru ležícímu na stolku. Bill pokrčil rameny. "Je to hrůza, jsem neschopný!" mračil se Bill nad svým výtvorem. "Tak nakresli mě" navrhnul Tom pobaveně. Bratr se na něj ušklíbnul. "Vážně? Vždyť nevydržíš minutu v klidu!" Tom se posadil do křesla a povzdechl. "Budeš muset kreslit rychle". Bill si váhavě sednul před něj a uchopil do rukou tužku. Pozorně si prohlížel Tomovu pravidelnou tvář, zachytil veškeré jeho rysy, každý drobný nedostatek i přednost. Často se jeho obličeje dotýkal prsty, zdůvodňoval to tím, že jej potřebuje natočit do toho správného úhlu. Tom sebou s chápavým výrazem nechal manipulovat, dobře věděl, že je to pouhá výmluva. Billovi dělaly nenápadné doteky dobře, přejížděl bříšky svých dlouhých štíhlých prstů po bratrově tváři, jemně obkresloval linky jeho měkkých plných rtů, jimž v jednu chvíli neodolal a opatrně je svým prstem pootevřel. Tom mu neustále hleděl do očí, jakoby bratra se sebou nechával dělat co si zamane. Bill se těžko soustředil na portrét vznikající na bílé ploše před jeho očima, raději vždy utíkal k Tomově dětsky hebké tváři, bez jediného kazu, jejíž pokožku tak neuvěřitelně rád laskal.
"Bille?" upozornil jej v okamžiku největšího ticha bratr. "Co?" zeptal se ochraptěle. "Nechtěl jsi kreslit?" optal se Tom, jelikož bratr už dobrých pět minut měl dlaň přitisknutou na jeho líci a lehce ji hladil. Bill se k němu zpříma naklonil a špitnul. "Ne, to jsi chtěl ty". Bratr už s jistotou dokázal rozeznat ten povědomý mlžný opar touhy v jeho očích. Vždycky ji okamžitě poznal, takže už neměl žádné pochyby. Něžně uchopil Billovu bradu mezi prsty a nenásilně si nadzvednul jeho hlavu směrem k sobě. Cítil jak bratr ztuhnul v očekávání. Tom se sklonil k jeho horkým rtům a pomalu je přejel svým jazykem. Bill zavřel oči a zjevně očekával víc. Překvapilo jej, když se ani po několika vteřinách nic nedělo. Rozevřel víčka a spatřil před sebou bratrův pobavený výraz. "Děláš si ze mě legraci?" zaútočil nervózně Bill. "Ne, jen si s tebou hraju, jsi nádherně netrpělivý, líbí se mi to". Billovi se to zjevně líbilo o něco méně, jelikož nechal nedokončenou kresbu ležet pohozenou na stole a vstal. "Nejsem pro zábavu" sykl uraženě a odporoučel se nahoru do pokoje.
Bylo mu jasné, že bratr dlouho nevydrží v dolním patře sám a brzy jej bude pokorně následovat. Nemusel čekat dlouho, po pěti minutách již byly na schodech slyšet známé kroky. Tom otevřel dveře a okamžitě na sobě ucítil bratrovy ruce. "Přišel ses pobavit?" šeptal Bill mezi polibky, jimiž zahrnoval Tomova ústa. Nechtěl čekat, potřeboval Toma teď hned. Silou jej přitisknul ke své posteli a obkročmo se na něj posadil. Zatímco Tom sjel dlaněmi na jeho zadek, Bill se jazykem propracoval mezi jeho rty a hladově do nich proniknul. Hrál si s bratrovým jazykem jak jen chtěl, opatrně jej kousal proplétal se svým, dokud necítil, že Tom se stává po sérii jeho laskání malátným. Levou rukou mírně otočil jeho hlavu na stranu, aby měj dokonalý přístup k jeho krku, kde skousával kůži mezi svými zuby, až Tom úpěl bolestí a silně hladil jeho stehna.

Bill přestal, zadýchaně se narovnal a usadil se pohodlně na Tomově klíně, kde se několikrát nenápadně zhoupnul. Bratr zasténal. Bill mu pošeptal. "Teď si pohraju já" Svléknul bratrovi bez šance na námitky tričko a přidržel jej na posteli. Sáhnul ke stolu před sebou a z jeho šuplíku vytáhnul dva jemné šátky, které překvapenému bratrovi omotal kolem obou zápěstí a následně připevnil k čelu postele. Tom vzrušeně zalapal po dechu, líbila se mu představa, že jej teď má Bill čistě ve své režii. Zaúpěl, když Bill zaryl své nehty silně do jeho hrudi, na níž se vytvořily slabé, zarudlé škrábance."Au!" vykřikl rozrušeně Tom a snažil se pohlédnout na svůj hrudník na to, jak velkou škodu nehty zanechaly. "Mlč!" poručil mu Bill a zpracovával jazykem Tomovo napjaté tělo, které se pod jeho vzrušivými doteky mírně svíjelo. Bratr pokračoval, znovu se zavrtěl na jeho rozkroku a dál se věnoval jeho bradavkám, které intenzivně přejížděl vlhkým jazykem a dráždil zuby, což Tomovi způsobovalo nevýslovnou slast. Omámeně se na něj podíval. "Bille, to už stačí" vydechnul, protože měl pocit že víc by bylo nad jeho možnosti. Bill zajel rukou k jeho klínu a zkoumavě na něj přiložil prsty. "Ne, to ještě nestačí" pousmál se škodolibě a tentokrát se přesunul k bratrovu podbřišku.
Tom už sténal nahlas, cukal rukama a snažil se vymanit ze svých pout, ale bratr je upevnil příliš pečlivě, takže jimi ani nehnul. Modlil se, aby se Bill konečně dostal k jeho kalhotám a ukončil to jeho slastné utrpení. Oddechnul si, když Bill skutečně rozepnul knoflík a uvolnil zip. Stahoval je nesnesitelně pomalu, vychutnával si zvláště okamžik, kdy přejížděl drsnou látkou po bratrově vzrušení. Jaké bylo pro Toma překvapení, když se jeho prádla ani nedotknul, naopak se opět vpil do jeho úst a mezi prsty mnul jeho ztuhlé bradavky, jenž občas polaskal jazykem. Sám si svléknul svůj svršek, aby bratra ještě více dráždil pohledem na své ploché břicho a nebezpečně nízko posazené kalhoty. Začal se na Tomově klíně opatrně pohybovat, přičemž bedlivě pozoroval jeho reakci, jenž se dostavila okamžitě. "Přestaň!" vykřikl Tom. Neměl zájem vyvrcholit, aniž by Bill musel cokoliv udělat! Vždyť mu jen seděl na klíně a on se téměř nemohl ovládat. "Ale no tak, přece mi to tak neusnadníš". Usmíval se potutelně Bill a za chvíli skutečně nechal svých neúnosných pohybů.

Rozhodl se Toma déle netrápit, chtěl mu poskytnout odměnu, v jeho očích viděl, že si ji zaslouží. Jemně svléknul bratrovi spodní prádlo a letmo se dotknul jazykem jeho vzrušení. Tom sebou trhnul, až se mu látka šátků tvrdě zařezala do kůže na zápěstí. Ve chvíli, kdy jej vzal bratr do úst celého se napjatě prohnul a přestal si všímat bolesti, jenž způsobovaly jeho na první pohled nenápadná pouta. Bill měl zavřené oči, pečlivě pohyboval jazykem a pomáhal si rukou, jíž pomalu bloudil nahoru a dolů. Volnou rukou přitom hladil Tomovo hladké břicho . Po několika minutách už Tom dál nedokázal odolávat tak intenzivnímu přímému dráždění a zaplnil Billova ústa. Bratr neuhnul, tiše polykal, teď už s otevřenýma očima, jimiž pozorně sledoval vdychajícího Toma, který se konečně uvolnil z té strnulé křeče doznívajícího orgasmu. Bill jej políbil na odhalené břicho a potom na ústa, do nichž okamžitě vniknul jazykem. Teprve když bratr dostatečně vydýchal, několika pohyby uvolnil jeho vezněná zápěstí a něžně mu olíznul ucho. "Příště to bude horší jestli budeš zlobit" zasmál se škádlivě a vstal. Tom se zaujatě podíval na své tělo, z nějž se bratr právě zvednul a v očích mu zajiskřilo. "Ehm Bille? Nenakreslíme nějaké akty??"zamrkal nevinně……

Heidy

Tetování

27. února 2008 v 15:41 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill s útrpným výrazem ve tváři vkráčel do chodby a s úlevou přibouchnul dveře. Děkoval bohu že je konečně doma, potřeboval si nutně lehnout a nějakou dobu se nejlépe vůbec nehýbat. "To mě ani nepolituješ?" křikl na Toma, který šel demonstrativně celou cestu dobré tři metry před ním a zatímco se Bill teprve pokoušel opatrně dostat z bundy, bratr už seděl v obýváku s nohama na stole. "Ne. Říkal jsem ti, že si to nemáš nechat dělat. Zase sis prosadil svou, tak si teď nestěžuj".


Zrcadlo

27. února 2008 v 15:40 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill stál ve svém pokoji před velkým oválným zrcadlem a zaujatě si prohlížel silné tmavé linky pod svýma očima. Jedna se zdála příliš dlouhá, proto kousíček na vnější straně oka umáznul a spokojeně se usmál. Rozhlédl se po místnosti a namátkově sáhl po několika náramcích ležících na stolku, které si naučeným pohybem omotal kolem úzkého zápěstí. Znuděně se podíval na hodiny a povzdechl si. Ještě mu zbývá tolik času! Dnes se začal připravovat příliš brzy a teď bude muset nečinně sedět a čekat. Přemýšlel co by mohl na svém zevnějšku ještě vylepšit, ale nic zvláštního jej nenapadalo, dokonce ani na nehtech nechyběla jediná částečka laku, takže je zbytečné nanášet novou vrstvu. Opatrně si protřel prstem unavené oči, které jej celý den nepříjemně štípaly. Jistě, předešlou noc toho moc nenaspal a jeho únava se někde projevit musela.
Za jeho zády vrzly dveře, neslyšel žádné zaklepání, proto se polekaně otočil. Když spatřil bratra, zneklidnění zmizelo a na jeho tváři se objevil úsměv. "Děje se něco?" Tom se ujistil že jsou dveře správně dovřené a zajištěné a pomalu se loudal k Billově křehké siluetě. "Ne, jen jsem tě chtěl ještě vidět než vyjedeme". Bill se rozesmál. "Vždyť jedeme společně!" "Ale já tě chtěl vidět o samotě" prohlásil Tom a neomaleně si bratra prohlížel. Sjížděl očima od jeho rozevlátých vlasů, přes úzké boky, na nichž jen tak tak visely tmavé džíny a nebýt tlustého pásku, zcela určitě by velice brzy skončily na zemi. Všimnul si, že Billovo tričko nenápadně odhaluje malinký kousek rovného břicha. Byl to jen takový nepatrný kousíček, normálně by člověk ani nevěnoval pozornost, protože bylo možné vidět pouze pár centimetrů pokožky, pro Toma ale i tato malá částečka vytvářela obrovské kouzlo a rozpoutávala divokou bouři v jeho představách. Bill snad jakoby četl jeho myšlenky, jako by dokonale věděl o čem teď právě přemýšlí. Jen tak mimochodem si začal upravovat mohutnou sponu svého pásku, utahoval ji aby lépe držela a látka sytě červeného trika mu v jeho počínání samozřejmě překážela, takže byl nucen si ji vyhrnout ještě o kousek výš. Tom k němu přistoupil zezadu. Mohl v jasném skle zrcadla pozorovat svůj odraz, jak pokládá ruce na Billovi boky a prudce je přitahuje k sobě. Mohl vidět jak bratr pomalu otáčí hlavu a vychází mu vstříc nádherně heboučkými plnými rty. Díval se jak přivírá oči když jemně přejíždí jazykem po jeho ústech a teprve když jsou úplně vlhké se do nich hladově vpíjí a nestojí ho to ani žádnou námahu, protože Bill je ochotně rozevírá, zrychleně dýchá a podlamují se mu kolena když cítí jak Tomův jazyk proniká hluboko do jeho úst a něžně si pohrává s tím jeho, což mu způsobuje doslova slastná muka. Bill pomalu postupoval svými horkými rty na Tomův krk, pokrýval jej drtivými polibky a chvilkami na něj přiložil i svůj jazyk, což mělo za následek Tomovo přerývané vzdychání. Tom byl k neudržení, silně bratrovi přejížděl dlaněmi po stehnech a pozvolna se dostával i na jejich vnitřní stranu a přestože byla látka kalhot dostatečně pevná, nezabránila aby se Bill pod jeho hlazením úzkostlivě svíjel. Tom pozoroval v zrcadle každou jeho reakci, každé pohnutí víček nebo skousnutí rtů, díval se jak jej vzrušivě líbá a laská jeho zátylek i citlivou pokožku v oblasti uší. Líbil se mu ten pohled na chvějícího se bratra, kdy mohl na vteřiny sledovat jak každým jeho dotykem stoupá Billovo vzrušení a on se k němu tiskne stále žádostivěji. Bill po dlouhé chvíli otevřel oči a pochopil, že bratr celou tu dobu vidí jeho odraz. Trochu se zastyděl. "Pojď, postel bude pohodlnější" pobídnul Toma, který ovšem jeho návrh zamítnul. "Ne, chci tě vidět. Jen takhle mám možnost zjistit jestli se ti opravdu líbí to co dělám. No tak, dovol mi abych se na tebe díval". Bill neměl nejmenší chvíli na rozmyšlenou, bratr jej stáhnul na zem a přiměl sednout. Horlivě mu přetáhnul přes hlavu tričko a začal jeho záda opatrně líbat a smyslně přejíždět prsty po linii páteře. Bill se třásl, tělem mu probíhal mráz a přesto cítil neuvěřitelné horko, které jej spalovalo zevnitř. Tom si svůj vršek svléknul sám, přivinul se nahou hrudí na bratrova záda a dlaně přisál na jeho bříško. Bill zaklonil hlavu, každý další polibek jej přiváděl k šílenství, nevěděl jak dlouho vydrží odolávat, Tom si jej vychutnával tak silně jako už dlouho ne, prozkoumával jazykem každý kousíček jeho těla a on sáhl rukama dozadu aby mohl držet jeho úzké boky. Tom bratrovi naznačil aby si kleknul. Bill automaticky poslechl, vlastně tento příkaz uvítal, byl na pokraji svých možností a Tomovy ruce sunoucí se k zapínání jeho kalhot pro něj byly vysvobozením. Mírně usykával, na tohle čekal celou dobu a dokonce sám naváděl Tomovu dlaň k tomu správnému místu. Silně zasténal, když se jej bratr dotknul. Usoudil že je čas aby se konečně otočil k Tomovi čelem a pokračovali tak jak byli zvyklí. Tom na něj upřel touhou zastřené oči, v nichž měl zvláštní výraz. Bill se zarazil. "Co je to s tebou?" zeptal se udiveně. Tom upřel svůj pohled do bratrových nevinných očí. "Bille, já tě potřebuju". "Ale vždyť mě máš, stačilo říct že chceš abych se o tebe dnes postaral já" prohlásil nechápavě Bill a přiložil ruku k bratrovým kalhotám aby dostál svým slovům. "Já tě ale potřebuju úplně. Chci víc než doposud Bille rozumíš mi?" Bill se zachvěl, tento hovor mu byl více než nepříjemný. "Já, já nevím Tome. Udělám pro tebe cokoliv, ale….". "Prosím" naléhal dál bratra a začal Billa znovu laskat na odhaleném krku. Zbožňoval ho, nechtěl jej do ničeho nutit, ale to co mu dával do tohoto okamžiku, mu právě přestalo stačit. "Budu opatrný, slibuju! Nechci ti působit bolest, kdykoliv řekneš, já přestanu". Bill se cítil zahnaný do kouta. Copak mohl Tomovi odmítnout? Je pochopitelné že chce víc, vlastně tuto situaci už nějakou dobu očekával, ale pořád na ni nebyl připravený. "Tak dobře" vydechl nakonec. Bratr jej začal zasypávat polibky, věděl že pro něj toto rozhodnutí nebylo jednoduché. Přistupoval k němu jak nejněžněji dovedl, neustával v laskání, pořád jej jemně hladil a co nejpomaleji z něj stahoval kalhoty i prádlo. Bill mohl v zrcadle, před nímž neustále klečeli, jasně vidět, jak i Tom povoluje svůj pásek. Neměl čas o ničem přemýšlet, všechno se událo příliš rychle. Když do něj Tom proniknul, hlasitě zaúpěl bolestí a z očí mu téměř vyhrkly slzy. Bratr ustal, jen nehybně vyčkával. "Klid, neboj se, neboj" konejšil Billa a zvolna jej hladil. Teprve když se malinko uklidnil, se v něm odvážil začít pomalu pohybovat. Bill cítil každý pohyb snad tisíckrát, nevědomky se pokoušel od Toma oddálit, ale ten jej uchopil za boky a přitáhl zpátky těsně k sobě. Bill znovu tlumeně vykřikl. Po pár minutách ustoupila prvotní bolest a on se odvážil otevřít oči. Naskytl se mu pohled do Tomovi tváře překypující slastí, jemně s ním pohyboval, nesnažil se o zesílení rytmu nebo zrychlení, dobře věděl jak opatrný musí být. Bill se postupem času uklidnil, bolest téměř ustala, dokonce začal i malinko spolupracovat, aby byl bratr spokojený. Poznal, že Tom už brzy dosáhne vrcholu, poprvé za celou dobu se objevil malý náznak zrychlení tempa, ale nebylo to nijak zlé, právě naopak. To nejhorší už bylo za nimi, nepříjemné pocity z prvních okamžiků se vytratily. Tom hlasitě vydechnul a položil hlavu na Billova odhalená záda. Nechal Billa aby si lehnul, položil se na zem vedle něj, pevně jej objal a přehodil přes oba přikrývku, jenž visela z okraje postele. "Děkuju, děkuju" šeptal tiše Billovi a zadýchaného bratra opatrně hladil. Byl mu vděčný za to všechno co pro něj udělal. Bill pohlédl naposledy na svůj odraz a zarazil se. "Ta linka je prostě pořád úplně špatná. Musím to spravit!"

Heidy

Malá Onóno

27. února 2008 v 15:28 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill ležel bez hnutí a nechal se sebou dělat cokoliv. Horlivě si k sobě bratra přitahoval za týl, proplétal mu prsty do dreadů a něžně jej chytal mezi zuby za piercing. Oba se k sobě tiskli, jak nejvíce mohli, žár vášně jim spaloval těla na suchý trout a touha po vzájemném uspokojení naplňovala celý pokoj…
Tom fascinovaně zíral na monitor svého přenosného počítače, cítil mírné cukání v oblasti podřibšku. S každým dalším slovem, větou, v něm narůstala vzrušující touha, jenž mu zatemňovala a tupila mysl. Nedokázal dělat nic jiného, než sedět na posteli, s ústy dokořán a vzrušeným klínem. Stále dokola si četl každý odstavec nejméně třikrát za sebou, hltal písmena a prudce oddechoval. Prsty drtil okraj přikrývky a při živé představě toho, co právě četl, se dostával do šíleného amoku. On a bratr, nestydatá, rajcovní povídka… Dokonalé!
Tom dočetl poslední řádek. Neudržel se. Zhroutil se na záda do postele a s rukou pod prádlem se vydatně uspokojoval. Stačilo několik pohybů, představa bratra a Tom měl dost. Zmítal s sebou jako v bouři, před očima výjev posledních řádků povídky…
Tmou, protnutou jenom silným světlem notebooku, se ozývaly vzrušené steny chlapce, který právě nalezl svoji každodenní večerní dávku sebeuspokojení a naplnění tajného snu. Nemohl to mít v reále, tak alespoň z fantazie někoho jiného.
,, Někoho jiného…"
Tom roztřesen stále doznívající vlnou chtíče se malátně posadil. Hmátnul po notebooku a položil si jej na kolena. Pod povídkou bylo nezvykle mnoho ohlasů, ale ty Toma nezajímaly. Pídil se po pisatelce. Jaké bylo jeho překvapení, když pod textem našel jednoduchý podpis: ,,Onóno".
,,Kdo to může být Onóno? Nějaká šílená fanynka? Hodně šílená, ale pravděpodobně holčina s bujnou fantazií. Tom marně pátral po jakémkoliv kontaktu či stopě. Na povídkovém webu nebylo nic konkrétního, ovšem Onóno tu měla rubriku a v ní nespočet povídek - skoro šestnáct!
Tom potěšeně zamručel a netrpělivě si poposedl. Měl přeci celou noc jenom pro sebe a svého imaginárního vysněného Billa, který doopravdy klidně spal u sebe ve vedlejším pokoji.
Tom se položil přes celou šířku postele, na bříško, nosem se téměř nalepil na obrazovku a dal se do čtení…
Pokud si Tom myslel, že jeho bratr se věnuje jenom jedné aktivitě a to spánku, tak se hluboce mýlil. Poslední dobou vůbec neměl tušení, co Bill každou noc dělá, pro změnu u svého notebooku. S přezdívkou Onóno seděl na pohovce, se šálkem mléčné kávy a hlavou nabytou myšlenkami soustředěně ťukal do klávesnice a chmuřil se čím dál víc. Opět ten zvláštní stav, kdy si připadal jako ten největší úchyl. On by v žádném případě nemohl mít vztah se svým bratrem, i když po tomhle celou myslí doslova blouznil. Kolikrát se opájel myšlenkou, že by za Tomem šel, všechno vyklopil a zhroutil se mu do náruče… Dokonce si pohrával i s tím, že by mu jednu ze svých povídek nenápadně podstrčil, ale znal moc dobře Toma a jeho okatý smysl pro humor. Bratr by to určitě vzal jako strašnou srandu a koření Billovy fantazie…
Bill si smutně posunul notebook blíž k tělu a bez rozmyslu načal nový řádek další povídky: ,, Jako vždy se na mě Tom usmál. Dnes však jina,. Poněkud něžně, řekl bych, že snad láskyplně? Nevím přesně, jestli ke mně něco cítí, ale to, co zachovávám já k němu - tím jsem si opravdu jistý…"

,, Tome, vstávej!" Něčí ruce a medový hlas s Tomem třásly a tahaly jej z postele. ,, Ještě chvíli, nech mě spát!" Tom se po bratrovi ohnal jako po dotěrné mouše. ,, Tak Tome, jestli okamžitě nevylezeš z postele, přijedeme pozdě a David bude zuřit!" Bill s bratrem zacloumal. Tom konečně otevřel oči a rozespale mžoural na bratrovu dokonalou tvář. Jenom pár centimetrů, stačilo by se natáhnout a …
,, Okamžitě ať jsi z té postele venku! Čekám dole!"
Než se Tom rozhoupal k jakémusi činu, Bill popadl do rukou klíče ze stolku a zmizel z pokoje. Tom se sice posadil, potom ovšem s sebou hodil zpět do postele.
Onóno přeci psala, že Bill měl bratra vzbudit polibkem…

Den uběhl jako voda, nastala hluboká noc. Bill se zavřel u sebe v pokoji se spoustou papírů, pastelek a propiskou - před Tomem se vymlouval na záchvat malířství, ale sám moc dobře věděl, že bude opět jenom psát a utápět se ve své fantazii. Tomův návrh, aby strávili večer spolu u televize, kvapně odmítl. Toma to mrzelo, doufal, že by se to mohlo zvrtnout v něco víc. Bratr však o sblížení viditelně nestál.
Místo toho se tedy Tom usadil před televizi sám, s notebookem na klíně. Nadmíru riskantní, uspokojovat se dole v hale, ale vzhledem k tomu, že s bratrem byli doma sami a Bill měl u sebe v pokoji hudbu puštěnou na největší hlasitost, Tom se pohodlně uvelebil na pohovku a zabrousil na svůj pohádkový - povídkový web. Než se mu rozsáhlé stránky načetly, dal se do toho nejkrásnějšího přemýšlení a dumání nad pisatelkou. Strašně ho přitahovala tím, jak se dokázala dostat do té agónie vyprávění a pravého požitku. Když popisovala Tomovo chování, Tom se bázlivě rozhlížel pokojem. Jakoby jej snad ta dívka sledovala kamerou, natáčela si ho a potom o něm psala. Věděla přesně do detailů o Tomových choutkách a co víc, ona dokonce perfektně znala jeho tělo. Věděla na jistotu, kam v povídce ,, sáhnout, kde pohladit, kde stisknout, kam vtisknout polibek…"
Onóno se často převtělovala do Billa a psala o tom, jak musí láskou k Tomovi trpět, že je často přehlížen, že mu trhá srdce, když si zve dívky na pokoj… Taková povídka většinou mívala šťastný konec - dvojčata k sobě našla cestu, ale byla tu i povídka, v níž Tom Billa odmítl. Tak srdceryvná a dech vyrážející, až mrazilo…
Dočetl poslední řádek, chvíli se vydýchával, potom zaklapl notebook a pohlížel s divokým výrazem před sebe. Napadla ho děsivá myšlenka, tak strašná a neuvěřitelná, přitom vysvětlovala všechno. Co když Bill…?
Nevěděl, jak jej zrovna tohle napadlo, ale musel to zjistit. Vyskočil z pohovky a řítil se do bratrova pokoje, se srdcem v krku.
Rozrazil bez klepání dveře. Bill ležel na posteli, obklopen papíry a pastelkami. Maloval si neidentifikovatelné čmáranice a pobrukoval si do rytmu písně, jenž zněla celým pokojem a trhala omítku.
Když spatřil bratra, mírně se pousmál: ,, Copak by si potřeboval ,Tome?"
Tomovi sklapla naprázdno čelist. Teď, pokud viděl bratrovu tvář, všechny ty zmatky v jeho duši přešly.
,,Nic! Vlastně…" zakoktal . Pozpátku vycouval z pokoje. Třísknul dveřmi a stál slepě za rohem pokoje. Svezl se na zem a pozoroval špičky svých tenisek. Jak mohl být tak bláhový? Bill přeci nemohl být spisovatelkou Onóno, to nebylo teoreticky možné… Bill byl jeho dvojče, bratr, nic víc a bohužel snad ani nic míň…
Tom tam takhle seděl skoro celou čtvrthodinu, tiše jako myška se vžíval do chytlavé melodie co k němu doznívala.
Za chvíli však dveře opět cvakly a Tom ze svého úkrytu pozoroval bratrovy hubené nohy, jak rychle sbíhají schody do haly. Tom měl poslední možnost dopídit se pravdě a hodlal ji okamžitě využít.
Tajfun převtělený se přihnal k Billovi do pokoje a popadl ze stolu notebook - zapnutý a hozený pouze chvatně do úsporného režimu.
Počítač schoval pod triko a jako duch se vyplížil opět zpátky za roh právě včas, protože Bill se vracel se sklenicí džusu a mísou sušenek. Volal bratra a rozhlížel se chodbou. Chtěl s ním mluvit. Tom neodpovídal, takže Bill to po pár vteřinách vzdal a zalezl do pokoje. Tom užasl, když zpozoroval, že bratr otočil klíčem v zámku.
Že by? Nezdržoval se. Neuvěřitelně kosmickou rychlostí se ocitl v obýváku, s notebookem na kolenou. Nalistoval dokumenty a…
Úlevou a neovladatelnou radostí vypískl na celý dům - byly tam - všechny povídky, stejné názvy a složka s příhodným názvem - Já a bráška. Tom to rozluštil, Bill byl Onóno…
Tom kníkal jako spokojené morče a listoval celým notebookem. Objevil mnoho obrázků, montáží, textů, básniček… Všechno tohle byla práce Billových bezesných nocí, kdy bloudil Internetem a sbíral jakoukoliv věcičku ohledně vztahu jeho a bratra.
Tom se do hltání obsahu tolik zakousl, ani nepostřehl , že objekt jeho tužeb stojí na posledním schodě , politý horkem od hlavy až k patě. Vyděšeně si dal ruku před ústa - Jak mohl být tak nedbalý? Dal by to přečíst všechno tomu nejhoršímu nepříteli, ale Tomovi ne, bratrovi nikdy! Nepochopil by ho!

,, Tome, můžu s tebou mluvit?"
Bill stál před bratrem se založenýma rukama a svojí pozicí jasně naznačoval, že on v žádném případě nehodlá ustupovat.
Tom roztěkaně zvedl pohled k bratrovi. Zamrazilo ho. Nedal na sobě nic znát a líbezně se usmál: ,, Ty kdykoliv, bráško…"
Bill znervózněl. Podupával nohou: ,, Neviděl si můj notebook? Záhadně se mi ztratil z pokoje! Měl jsem tam hodně důležité věci…" panicky zčervenal a pošilhával po černé ,, věcičce", kterou Tom urychleně poslepu vypínal.
Tom povytáhnul obočí: ,, Jo, půjčil jsem si ho, promiň, neřekl jsem ti o tom. Nic jsem ti sním neudělal, jen jsem si potřeboval opsat licenci na jeden program."
Bill, s očima navrch hlavy a rozklepanýma rukama se po svém počítači div nevrhnul, když mu ho Tom podával.
,, Ne…Nedíval jsi se do něj, že…ne?" koktal a prstem hladil klávesnici. Tom , ač nerad, zavrtěl hlavou: ,, Co si o mě myslíš?" Uvnitř hořel a zmítal sním vulkán. Má jej, má jej před sebou. Stačí slovo, stačí mu říct pravdu a konečně bude jenom jeho…
Billovi spadl ohromný balvan ze srdce, na jednu stranu byl rád, ale na druhou - Co by se stalo, kdyby si Tom přečetl jeho tajné sny?
Zkusil to. Přisedl si naproti bratrovi: ,, Tome? Četl jsi někdy nějakou povídku, o Nás?" pípnul tiše. ,, Myslím, jakoukoliv, třeba s fanynkama nebo tak…" dodal rychle.
,, Protiví se mi, když o nás někdo píše takové hovadiny! Moc dobře snad víš, že rozhodně vím, jak holku políbit!" uzemnil ho Tom prudce. Potřeboval jistotu a přesvědčení o bratrově životě s přezdívkou Onóno a ten důkaz, že je to doopravdy Bill , se stále nedostavoval na světlo pravdy, až…
,, A co povídku, jenom…jenom o nás dvou?"
Teď už měl Tom jistotu a trumf v ruce. Upřímně se bavil Billovou plachostí.
,, Bille, pojď sem, blíž…" ukázal prstem a usmál se. Věděl přesně jak postupovat. Bill zavrtěl hlavou a vtěsnal se do křesla. Teď si se mu Tom vysměje, nazve ho bláznem… Bill by to psychicky nevydržel.
Tom byl neoblomný: ,, Chceš znát můj názor? Tak pojď blíž," zvýšil hlas. Bill se rozklepal. To mu snad chce bratr nafackovat za jeho city, za které nemohl? Odložil notebook vedle sebe a pomalinku se zvedl. Postavil se a díval se Tomovi do očí. Co to v nich viděl? Neznal to, nikdy se tohohle v hnědých očích nedočetl, až teď.
,, Pojď sem!" Tom pohodil hlavou. Bill pokrčil rameny, nasucho polkl a udělal dva kroky ke své drahé polovičce, která se tvářila nadmíru ješitně.
Stál nad Tomem a čekal.
Tom si stáhl kolena k sobě a plácnul se rukou přes nohy: ,, Pojď až sem a sedni si," mrknul na Billa. Bill zbledl. Chtěl postoupit o krok dozadu a snad vzít do zaječích, ale nestihl to, protože Tom po něm pohotově hmátnul, chytil jej za boky a stáhl k sobě na kolena. Bill málem zakřičel - snad překvapením, šokem a … radostí!
Dezorientovaně se díval Tomovi do pobavené tváře a ani nedýchal.
Mírně se klepal z toho, co snad přijde teď, co se bude dít dál…
Tom, stále s Billem ve vášnivém očním kontaktu, sjel dlaněmi až na jeho zadeček a posunul si tím bratra víc na tělo.
,, Tak, obejmi mě," zašeptal a bez okolků položil Billovi hlavu na rameno. Dýchal mu za krk a blaženě zaznamenal, že Bill se přestal úplně třást, ba co víc, opravdu Tomovi zlehka a nadmíru váhavě položil ruce kolem krku.
,, Víš Bille, jednu takovou povídku o nás dvou jsem četl," začal prostoduchým hláskem Tom a mírně bratra kolébal na nohách. Bradou stále spočíval Billovi ucha a jemně si třel tváře o jeho sametově hebké vlasy, které voněly jako čerstvá louka levandule.
,, Vážně?" pronesl Bill nezvykle svázaným hlasem a zavřel oči.
,, Ano, vážně, vlastně jsem jich četl víc. Takhle v noci, když jsem byl v pokoji sám," odmlčel se Tom. Prsty obratně bloudil Billovi po zádech, vychutnával si ty doteky i to, jak mu Bill blaženě funí do ucha a občas spokojeně zamručí, když se odvážil opět stisknout jeho zadek.
,, Ty povídky byly tak strašně dokonalé a … rajcovní…" šeptal Tom dál smyslným hlasem. ,, tak nestydaté a plné vášně…" vydechl a přitáhl si bratra nedočkavě ještě blíž. Bill přestával vzrušením dýchat…
,, Věř mi nebo ne, ale psal je kluk… Jeden krásný, zamilovaný kluk…. Tak něžný a jemný, až se tají dech…" Tom ztišil hlas a zvážněl. Bill prudce otevřel oči. Ztuhnul a šokovaně zíral Tomovi přes rameno.
,, Ten nádherný, černovlasý a hnědooký kluk, s tak smyslným nevinným úsměvem, že svého bratra dennodenně přiváděl do extáze, si je psal do svého notebooku, který jednou jeho láska tajně objevila…"
Bill oněměl, pootevřel ústa, snad chtěl něco říct, ale Tom mu to nedovolil, pokračoval dál, mírně se u toho smál: ,, Ten chlapec si říkal…" odmlčel se a přitiskl spánek těsně Billovi k uchu. Rukou sjel Billovi na týl a pohladil ho: ,, Říkal si Onóno…" vydechl a hned na to ucítil to známé cukání a napětí, ,,tam dole".
Mohl za to Bill, který se mu na klíně nedočkavě zavrtěl. Z bratrova hlasu a odhalení jeho identity se mu točila hlava …
,, Ten nádherný kluk teď sedí svému nadmíru vzrušenému bratrovi na klíně a pravděpodobně se rozmýšlí, jestli ho může políbit. Jak asi bude ten bratr reagovat? Jako v povídce, nebo snad…." Tom nedočkavými prsty zajel Billovi pod tričko. Sklonil trochu hlavu, aby lépe viděl na bratrova záda , něžná jako dětská prdelka, a krouživě ho hladil do stejného rytmu, jakým mu vyhrnoval tričko.
,, Tak bych mu poradil jedno…" Tom se najednou od Billa odtáhl a zadíval se mu do zpanikařených, čokoládových očí, přetékajících chtíčem a láskou.
,, Nerozmýšlej se a udělej to!" za krk si k sobě bratra prudce přitáhl. Stačilo, aby oba zavřeli oči, jejich rty se spojily, jazyky propletly a bratři se právě přenesli do jedné z povídek…
Do té opravdové povídky, která vlastně nemá ani začátku natož konce…
Onóno = z elfštiny znamená dvojče ( nebo také křestní jméno Tom :P )

Syhrael

Malá Prozrazená lež

27. února 2008 v 15:26 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill se naposledy rozhlédl hotelovou chodbou a když se ujistil, že všechno zeje prázdnotou, po špičkách přeběhl k bratrově pokoji. Vzal za kliku - bylo otevřeno. Vplížil se dovnitř jako duch a vběhl do ložnice. Chaoticky se rozhlédl pokojem. Měl zatraceně málo času, slyšel otevírání hlavních dveří…
Nerozmýšlel se dvakrát - zrak mu padl na postel

,, Ty jsi ale opravdu pěkná kost, víš to?" Tom otevřel dveře svého pokoje. Podivil se, že nechal odemčeno. Rozsvítil a pohlédl do tváře svého nového objevu - příjemné, usměvavé blondýnce s hezkým jménem Kathrin.
Dívka se zachichotala nepřehlédnutelným francouzským přízvukem. Ostrý smích Tomovi drásal uši, ale poddal se tomu. Chtěl si jen užít, potom ji pošle pryč.
Kathrin nahmátla Tomovu teplou ruku, lehce ji stiskla ve své dlani: ,, Ty jsi taky stlašně heškej," zašišlala a zamrkala dlouhými nejméně pěticentimetrovými umělými řasami.
Tomovi se z nepochopitelných důvodů zvedl žaludek. Nikoliv z děvy, ona byla hezká, moc hezká, s postavou modelky a celkem příjemná, ale tohle nebyl dávno Tomův typ. Kdyby měla černé uhlové vlasy se zapletenými bílými prameny, hnědé oči , silně černé líčení a ďábelsky rajcovní úsměv, který zdobil jazýček s piercingem k nakousnutí, možná by se na dívku vhrnul rovnou ve výtahu…

Na růžích ustláno

27. února 2008 v 15:25 | schnapi |  Twincest - Povídky
,, Tom postrádá jakýkoliv cit pro romantiku. Je vyloženě neromantický typ!"
Bill na dotěrnou otázku o sladkém cítění Toma , odpověděl po svém - s úsměvem a hlavně pravdivě.
Tom mírně zčervenal. Možná mu to i lichotilo, že jej bratr zná tak dobře, ale co by ho ještě víc potěšilo, tak jedině vyznání lásky…
,, A co by si nám mohl na svého bratra prozradit ty, Tome?" padla otázka. Tom pohodil hlavou. Zadíval se směrem, kde tušil Billa. Zhluboka se nadechl. Co říct, neprozradit se, a zároveň bratrovi otevřít oči?
,, Myslím, že je hodně kreativní a je hlavně nejdůležitější člověk v mém životě, mám ho moc rád," vyžblebtl Tom na jeden výdech.
Bill vzdal bodající, pichlavý pohled jako první. Topil se a snažil v jeho očích číst, snad jediný kousíček, malinký ždibeček lásky objevit…