Malá Onóno

27. února 2008 v 15:28 | schnapi |  Twincest - Povídky
Bill ležel bez hnutí a nechal se sebou dělat cokoliv. Horlivě si k sobě bratra přitahoval za týl, proplétal mu prsty do dreadů a něžně jej chytal mezi zuby za piercing. Oba se k sobě tiskli, jak nejvíce mohli, žár vášně jim spaloval těla na suchý trout a touha po vzájemném uspokojení naplňovala celý pokoj…
Tom fascinovaně zíral na monitor svého přenosného počítače, cítil mírné cukání v oblasti podřibšku. S každým dalším slovem, větou, v něm narůstala vzrušující touha, jenž mu zatemňovala a tupila mysl. Nedokázal dělat nic jiného, než sedět na posteli, s ústy dokořán a vzrušeným klínem. Stále dokola si četl každý odstavec nejméně třikrát za sebou, hltal písmena a prudce oddechoval. Prsty drtil okraj přikrývky a při živé představě toho, co právě četl, se dostával do šíleného amoku. On a bratr, nestydatá, rajcovní povídka… Dokonalé!
Tom dočetl poslední řádek. Neudržel se. Zhroutil se na záda do postele a s rukou pod prádlem se vydatně uspokojoval. Stačilo několik pohybů, představa bratra a Tom měl dost. Zmítal s sebou jako v bouři, před očima výjev posledních řádků povídky…
Tmou, protnutou jenom silným světlem notebooku, se ozývaly vzrušené steny chlapce, který právě nalezl svoji každodenní večerní dávku sebeuspokojení a naplnění tajného snu. Nemohl to mít v reále, tak alespoň z fantazie někoho jiného.
,, Někoho jiného…"
Tom roztřesen stále doznívající vlnou chtíče se malátně posadil. Hmátnul po notebooku a položil si jej na kolena. Pod povídkou bylo nezvykle mnoho ohlasů, ale ty Toma nezajímaly. Pídil se po pisatelce. Jaké bylo jeho překvapení, když pod textem našel jednoduchý podpis: ,,Onóno".
,,Kdo to může být Onóno? Nějaká šílená fanynka? Hodně šílená, ale pravděpodobně holčina s bujnou fantazií. Tom marně pátral po jakémkoliv kontaktu či stopě. Na povídkovém webu nebylo nic konkrétního, ovšem Onóno tu měla rubriku a v ní nespočet povídek - skoro šestnáct!
Tom potěšeně zamručel a netrpělivě si poposedl. Měl přeci celou noc jenom pro sebe a svého imaginárního vysněného Billa, který doopravdy klidně spal u sebe ve vedlejším pokoji.
Tom se položil přes celou šířku postele, na bříško, nosem se téměř nalepil na obrazovku a dal se do čtení…
Pokud si Tom myslel, že jeho bratr se věnuje jenom jedné aktivitě a to spánku, tak se hluboce mýlil. Poslední dobou vůbec neměl tušení, co Bill každou noc dělá, pro změnu u svého notebooku. S přezdívkou Onóno seděl na pohovce, se šálkem mléčné kávy a hlavou nabytou myšlenkami soustředěně ťukal do klávesnice a chmuřil se čím dál víc. Opět ten zvláštní stav, kdy si připadal jako ten největší úchyl. On by v žádném případě nemohl mít vztah se svým bratrem, i když po tomhle celou myslí doslova blouznil. Kolikrát se opájel myšlenkou, že by za Tomem šel, všechno vyklopil a zhroutil se mu do náruče… Dokonce si pohrával i s tím, že by mu jednu ze svých povídek nenápadně podstrčil, ale znal moc dobře Toma a jeho okatý smysl pro humor. Bratr by to určitě vzal jako strašnou srandu a koření Billovy fantazie…
Bill si smutně posunul notebook blíž k tělu a bez rozmyslu načal nový řádek další povídky: ,, Jako vždy se na mě Tom usmál. Dnes však jina,. Poněkud něžně, řekl bych, že snad láskyplně? Nevím přesně, jestli ke mně něco cítí, ale to, co zachovávám já k němu - tím jsem si opravdu jistý…"

,, Tome, vstávej!" Něčí ruce a medový hlas s Tomem třásly a tahaly jej z postele. ,, Ještě chvíli, nech mě spát!" Tom se po bratrovi ohnal jako po dotěrné mouše. ,, Tak Tome, jestli okamžitě nevylezeš z postele, přijedeme pozdě a David bude zuřit!" Bill s bratrem zacloumal. Tom konečně otevřel oči a rozespale mžoural na bratrovu dokonalou tvář. Jenom pár centimetrů, stačilo by se natáhnout a …
,, Okamžitě ať jsi z té postele venku! Čekám dole!"
Než se Tom rozhoupal k jakémusi činu, Bill popadl do rukou klíče ze stolku a zmizel z pokoje. Tom se sice posadil, potom ovšem s sebou hodil zpět do postele.
Onóno přeci psala, že Bill měl bratra vzbudit polibkem…

Den uběhl jako voda, nastala hluboká noc. Bill se zavřel u sebe v pokoji se spoustou papírů, pastelek a propiskou - před Tomem se vymlouval na záchvat malířství, ale sám moc dobře věděl, že bude opět jenom psát a utápět se ve své fantazii. Tomův návrh, aby strávili večer spolu u televize, kvapně odmítl. Toma to mrzelo, doufal, že by se to mohlo zvrtnout v něco víc. Bratr však o sblížení viditelně nestál.
Místo toho se tedy Tom usadil před televizi sám, s notebookem na klíně. Nadmíru riskantní, uspokojovat se dole v hale, ale vzhledem k tomu, že s bratrem byli doma sami a Bill měl u sebe v pokoji hudbu puštěnou na největší hlasitost, Tom se pohodlně uvelebil na pohovku a zabrousil na svůj pohádkový - povídkový web. Než se mu rozsáhlé stránky načetly, dal se do toho nejkrásnějšího přemýšlení a dumání nad pisatelkou. Strašně ho přitahovala tím, jak se dokázala dostat do té agónie vyprávění a pravého požitku. Když popisovala Tomovo chování, Tom se bázlivě rozhlížel pokojem. Jakoby jej snad ta dívka sledovala kamerou, natáčela si ho a potom o něm psala. Věděla přesně do detailů o Tomových choutkách a co víc, ona dokonce perfektně znala jeho tělo. Věděla na jistotu, kam v povídce ,, sáhnout, kde pohladit, kde stisknout, kam vtisknout polibek…"
Onóno se často převtělovala do Billa a psala o tom, jak musí láskou k Tomovi trpět, že je často přehlížen, že mu trhá srdce, když si zve dívky na pokoj… Taková povídka většinou mívala šťastný konec - dvojčata k sobě našla cestu, ale byla tu i povídka, v níž Tom Billa odmítl. Tak srdceryvná a dech vyrážející, až mrazilo…
Dočetl poslední řádek, chvíli se vydýchával, potom zaklapl notebook a pohlížel s divokým výrazem před sebe. Napadla ho děsivá myšlenka, tak strašná a neuvěřitelná, přitom vysvětlovala všechno. Co když Bill…?
Nevěděl, jak jej zrovna tohle napadlo, ale musel to zjistit. Vyskočil z pohovky a řítil se do bratrova pokoje, se srdcem v krku.
Rozrazil bez klepání dveře. Bill ležel na posteli, obklopen papíry a pastelkami. Maloval si neidentifikovatelné čmáranice a pobrukoval si do rytmu písně, jenž zněla celým pokojem a trhala omítku.
Když spatřil bratra, mírně se pousmál: ,, Copak by si potřeboval ,Tome?"
Tomovi sklapla naprázdno čelist. Teď, pokud viděl bratrovu tvář, všechny ty zmatky v jeho duši přešly.
,,Nic! Vlastně…" zakoktal . Pozpátku vycouval z pokoje. Třísknul dveřmi a stál slepě za rohem pokoje. Svezl se na zem a pozoroval špičky svých tenisek. Jak mohl být tak bláhový? Bill přeci nemohl být spisovatelkou Onóno, to nebylo teoreticky možné… Bill byl jeho dvojče, bratr, nic víc a bohužel snad ani nic míň…
Tom tam takhle seděl skoro celou čtvrthodinu, tiše jako myška se vžíval do chytlavé melodie co k němu doznívala.
Za chvíli však dveře opět cvakly a Tom ze svého úkrytu pozoroval bratrovy hubené nohy, jak rychle sbíhají schody do haly. Tom měl poslední možnost dopídit se pravdě a hodlal ji okamžitě využít.
Tajfun převtělený se přihnal k Billovi do pokoje a popadl ze stolu notebook - zapnutý a hozený pouze chvatně do úsporného režimu.
Počítač schoval pod triko a jako duch se vyplížil opět zpátky za roh právě včas, protože Bill se vracel se sklenicí džusu a mísou sušenek. Volal bratra a rozhlížel se chodbou. Chtěl s ním mluvit. Tom neodpovídal, takže Bill to po pár vteřinách vzdal a zalezl do pokoje. Tom užasl, když zpozoroval, že bratr otočil klíčem v zámku.
Že by? Nezdržoval se. Neuvěřitelně kosmickou rychlostí se ocitl v obýváku, s notebookem na kolenou. Nalistoval dokumenty a…
Úlevou a neovladatelnou radostí vypískl na celý dům - byly tam - všechny povídky, stejné názvy a složka s příhodným názvem - Já a bráška. Tom to rozluštil, Bill byl Onóno…
Tom kníkal jako spokojené morče a listoval celým notebookem. Objevil mnoho obrázků, montáží, textů, básniček… Všechno tohle byla práce Billových bezesných nocí, kdy bloudil Internetem a sbíral jakoukoliv věcičku ohledně vztahu jeho a bratra.
Tom se do hltání obsahu tolik zakousl, ani nepostřehl , že objekt jeho tužeb stojí na posledním schodě , politý horkem od hlavy až k patě. Vyděšeně si dal ruku před ústa - Jak mohl být tak nedbalý? Dal by to přečíst všechno tomu nejhoršímu nepříteli, ale Tomovi ne, bratrovi nikdy! Nepochopil by ho!

,, Tome, můžu s tebou mluvit?"
Bill stál před bratrem se založenýma rukama a svojí pozicí jasně naznačoval, že on v žádném případě nehodlá ustupovat.
Tom roztěkaně zvedl pohled k bratrovi. Zamrazilo ho. Nedal na sobě nic znát a líbezně se usmál: ,, Ty kdykoliv, bráško…"
Bill znervózněl. Podupával nohou: ,, Neviděl si můj notebook? Záhadně se mi ztratil z pokoje! Měl jsem tam hodně důležité věci…" panicky zčervenal a pošilhával po černé ,, věcičce", kterou Tom urychleně poslepu vypínal.
Tom povytáhnul obočí: ,, Jo, půjčil jsem si ho, promiň, neřekl jsem ti o tom. Nic jsem ti sním neudělal, jen jsem si potřeboval opsat licenci na jeden program."
Bill, s očima navrch hlavy a rozklepanýma rukama se po svém počítači div nevrhnul, když mu ho Tom podával.
,, Ne…Nedíval jsi se do něj, že…ne?" koktal a prstem hladil klávesnici. Tom , ač nerad, zavrtěl hlavou: ,, Co si o mě myslíš?" Uvnitř hořel a zmítal sním vulkán. Má jej, má jej před sebou. Stačí slovo, stačí mu říct pravdu a konečně bude jenom jeho…
Billovi spadl ohromný balvan ze srdce, na jednu stranu byl rád, ale na druhou - Co by se stalo, kdyby si Tom přečetl jeho tajné sny?
Zkusil to. Přisedl si naproti bratrovi: ,, Tome? Četl jsi někdy nějakou povídku, o Nás?" pípnul tiše. ,, Myslím, jakoukoliv, třeba s fanynkama nebo tak…" dodal rychle.
,, Protiví se mi, když o nás někdo píše takové hovadiny! Moc dobře snad víš, že rozhodně vím, jak holku políbit!" uzemnil ho Tom prudce. Potřeboval jistotu a přesvědčení o bratrově životě s přezdívkou Onóno a ten důkaz, že je to doopravdy Bill , se stále nedostavoval na světlo pravdy, až…
,, A co povídku, jenom…jenom o nás dvou?"
Teď už měl Tom jistotu a trumf v ruce. Upřímně se bavil Billovou plachostí.
,, Bille, pojď sem, blíž…" ukázal prstem a usmál se. Věděl přesně jak postupovat. Bill zavrtěl hlavou a vtěsnal se do křesla. Teď si se mu Tom vysměje, nazve ho bláznem… Bill by to psychicky nevydržel.
Tom byl neoblomný: ,, Chceš znát můj názor? Tak pojď blíž," zvýšil hlas. Bill se rozklepal. To mu snad chce bratr nafackovat za jeho city, za které nemohl? Odložil notebook vedle sebe a pomalinku se zvedl. Postavil se a díval se Tomovi do očí. Co to v nich viděl? Neznal to, nikdy se tohohle v hnědých očích nedočetl, až teď.
,, Pojď sem!" Tom pohodil hlavou. Bill pokrčil rameny, nasucho polkl a udělal dva kroky ke své drahé polovičce, která se tvářila nadmíru ješitně.
Stál nad Tomem a čekal.
Tom si stáhl kolena k sobě a plácnul se rukou přes nohy: ,, Pojď až sem a sedni si," mrknul na Billa. Bill zbledl. Chtěl postoupit o krok dozadu a snad vzít do zaječích, ale nestihl to, protože Tom po něm pohotově hmátnul, chytil jej za boky a stáhl k sobě na kolena. Bill málem zakřičel - snad překvapením, šokem a … radostí!
Dezorientovaně se díval Tomovi do pobavené tváře a ani nedýchal.
Mírně se klepal z toho, co snad přijde teď, co se bude dít dál…
Tom, stále s Billem ve vášnivém očním kontaktu, sjel dlaněmi až na jeho zadeček a posunul si tím bratra víc na tělo.
,, Tak, obejmi mě," zašeptal a bez okolků položil Billovi hlavu na rameno. Dýchal mu za krk a blaženě zaznamenal, že Bill se přestal úplně třást, ba co víc, opravdu Tomovi zlehka a nadmíru váhavě položil ruce kolem krku.
,, Víš Bille, jednu takovou povídku o nás dvou jsem četl," začal prostoduchým hláskem Tom a mírně bratra kolébal na nohách. Bradou stále spočíval Billovi ucha a jemně si třel tváře o jeho sametově hebké vlasy, které voněly jako čerstvá louka levandule.
,, Vážně?" pronesl Bill nezvykle svázaným hlasem a zavřel oči.
,, Ano, vážně, vlastně jsem jich četl víc. Takhle v noci, když jsem byl v pokoji sám," odmlčel se Tom. Prsty obratně bloudil Billovi po zádech, vychutnával si ty doteky i to, jak mu Bill blaženě funí do ucha a občas spokojeně zamručí, když se odvážil opět stisknout jeho zadek.
,, Ty povídky byly tak strašně dokonalé a … rajcovní…" šeptal Tom dál smyslným hlasem. ,, tak nestydaté a plné vášně…" vydechl a přitáhl si bratra nedočkavě ještě blíž. Bill přestával vzrušením dýchat…
,, Věř mi nebo ne, ale psal je kluk… Jeden krásný, zamilovaný kluk…. Tak něžný a jemný, až se tají dech…" Tom ztišil hlas a zvážněl. Bill prudce otevřel oči. Ztuhnul a šokovaně zíral Tomovi přes rameno.
,, Ten nádherný, černovlasý a hnědooký kluk, s tak smyslným nevinným úsměvem, že svého bratra dennodenně přiváděl do extáze, si je psal do svého notebooku, který jednou jeho láska tajně objevila…"
Bill oněměl, pootevřel ústa, snad chtěl něco říct, ale Tom mu to nedovolil, pokračoval dál, mírně se u toho smál: ,, Ten chlapec si říkal…" odmlčel se a přitiskl spánek těsně Billovi k uchu. Rukou sjel Billovi na týl a pohladil ho: ,, Říkal si Onóno…" vydechl a hned na to ucítil to známé cukání a napětí, ,,tam dole".
Mohl za to Bill, který se mu na klíně nedočkavě zavrtěl. Z bratrova hlasu a odhalení jeho identity se mu točila hlava …
,, Ten nádherný kluk teď sedí svému nadmíru vzrušenému bratrovi na klíně a pravděpodobně se rozmýšlí, jestli ho může políbit. Jak asi bude ten bratr reagovat? Jako v povídce, nebo snad…." Tom nedočkavými prsty zajel Billovi pod tričko. Sklonil trochu hlavu, aby lépe viděl na bratrova záda , něžná jako dětská prdelka, a krouživě ho hladil do stejného rytmu, jakým mu vyhrnoval tričko.
,, Tak bych mu poradil jedno…" Tom se najednou od Billa odtáhl a zadíval se mu do zpanikařených, čokoládových očí, přetékajících chtíčem a láskou.
,, Nerozmýšlej se a udělej to!" za krk si k sobě bratra prudce přitáhl. Stačilo, aby oba zavřeli oči, jejich rty se spojily, jazyky propletly a bratři se právě přenesli do jedné z povídek…
Do té opravdové povídky, která vlastně nemá ani začátku natož konce…
Onóno = z elfštiny znamená dvojče ( nebo také křestní jméno Tom :P )

Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama