Na růžích ustláno

27. února 2008 v 15:25 | schnapi |  Twincest - Povídky
,, Tom postrádá jakýkoliv cit pro romantiku. Je vyloženě neromantický typ!"
Bill na dotěrnou otázku o sladkém cítění Toma , odpověděl po svém - s úsměvem a hlavně pravdivě.
Tom mírně zčervenal. Možná mu to i lichotilo, že jej bratr zná tak dobře, ale co by ho ještě víc potěšilo, tak jedině vyznání lásky…
,, A co by si nám mohl na svého bratra prozradit ty, Tome?" padla otázka. Tom pohodil hlavou. Zadíval se směrem, kde tušil Billa. Zhluboka se nadechl. Co říct, neprozradit se, a zároveň bratrovi otevřít oči?
,, Myslím, že je hodně kreativní a je hlavně nejdůležitější člověk v mém životě, mám ho moc rád," vyžblebtl Tom na jeden výdech.
Bill vzdal bodající, pichlavý pohled jako první. Topil se a snažil v jeho očích číst, snad jediný kousíček, malinký ždibeček lásky objevit…

Navenek se tvářil normálně, ale uvnitř byl učinění vulkán. Tušil správně?
Rozhovor skončil. Celé osazenstvo Tokio hotel se tísnilo v přetopeném autě. Celé, až na Billa. On totiž opět nestíhal. Zdržel se v šatně. S kabelou přes rameno naskočil do auta až o celých patnáct minut později. Přisedl si vedle Toma a maximálně se na něj namáčkl. Tomovi se příjemně zhoupnul žaludek. Nenáviděl tyhle malá auta, ale momentálně nic jiného nezbývalo. Bohužel, jejich bezpečná, tmavá dodávka byla na novém laku, takže pokud nechtěli jít tu dálku do hotelu pěšky, museli se spokojit alespoň s tímhle.
Bill se přisunul k bráškovi až na doraz, dobrých deset centimetrů od dveří. Tom tiše zaskučel. Vnímal jenom bratrův parfém.
Květiny!
Tom okamžitě procitl ze snění. Úplně zapomněl na svůj ,, romantický plán." Byl přehnaně odvážný, skoro nereálný a především - z lásky!
Toma napadl teprve před chvílí - čekal na Billa a kluci se mu vysmívali, že je ,, neromantik a poleno".
Dnes tedy čekala Toma velká noc dokazování, že to tak rozhodně není. Rozhodl se to uskutečnit a konečně Billovi svěřit svoje city. Netradičním způsobem, poblázněného, zamilovaného mladého človíčka…
Plán měl dva reálné konce -vášnivý vztah nebo definitivní ztracení brášky. Tom se rozhodl nejenom dokázat, že umí i milovat, ale hlavně že se zamiloval do Billa...
Vytáhl z kapsy mobil a vizitku místního květinářství, kterou si zaopatřil ve studiu. Nenápadně pokukoval po Billovi. Bratr si nesmí ničeho všimnout. Bill se naštěstí díval z okýnka.
Tom smolil SMS objednávku. Čím víc nad tím přemýšlel, tím se to zdálo horší a horší…
,, Komu to píšeš?" ozval se mu medový hlásek těsně u ucha. Bill Tomovi nahlížel přes rameno. Tom rychle odeslal zprávu a schoval mobil do kapsy. ,, Nikomu!" zahučel prudčeji než měl v úmyslu.
,, Promiň," zamumlal Bill. Víc se neptal.
Tom neměl na nic náladu. Sžíral se svým plánem , vymýšlel podrobnosti. Pozoroval spícího Georga a podupával nervózně nohou. Bude potřebovat na zrealizování ještě někoho třetího..
,, Tome?" Bill bratra opatrně pohladil po ruce. Měl bezelstnou povahu, nerozpoznal, kdy by měl raději mlčet. Problém byl v tom, že Bill měl potřebu mluvit pořád…
Tom se s trhnutím otočil a hypnotizoval Billovu ruku na svém rameni. Nikdy mu to nepřišlo tak strašně dráždící jako teď. I když ze strany Billa to bylo normální gesto - jako součást povznesení vážnosti toho, co chce říct.
,, To jak si o mě řekl, to bylo hrozně hezký," usmál se Bill a upřeně si Toma prohlížel. ,, Ty pro mě taky moc znamenáš…" zašeptal, aby neprobudil chrápajícího Georga, jemuž se chichotající Gustav pokoušel zacpat nos. Tom zrudnul a sklouzl pohledem na přední sklo.
,, Tome, co kdybychom si dnes vzali společný pokoj? Mohli bychom si taky o něčem popovídat. Už to je tak dávno, co jsme neblbli…" Bill si byl skoro jist kladnou odpovědí. Tomovi se zježily všechny vlasy. Na květinkový plán potřeboval , samostatné pokoje pro opravdový efekt.
,, Bille, nezlob se , ale já bych chtěl dneska brzo spát, jsem strašně utahaný…"
Bill svěsil hlavu a konečně oddělal ruku z Tomových ramen. ,, Tak dobře," zklamaně protáhl. Tom na jednu vteřinu naprosto upustil od svého plánu, ale opravdu jenom na zlomek sekundy. Co začal, musel dokončit. Za pokus to stálo.
Bill byl tak krásný z profilu, ale smutný, smutný jako černý andílek.
,, Bille, já…" zkusil to Tom. Bill se na něj zpomaleně otočil. Duchem pravděpodobně úplně mimo. Toma zamrazilo. Opravdu měl jeho bráška v očích takovou zlomenost a strašné zklamání? Snad i slzy se tam místy třepotaly.
,, To je dobrý Tome, neomlouvej se!" mávnul Bill rukou a dál se věnoval čučení skrz sklo.
Bolelo jej to a hodně. Rozhodl se však zatnout zuby a přenést se přes ten strašný fakt, že bratr se mu vzdaluje čím dál víc. Utrhává se na něj zničehonic a odmítá ho pustit si jej k sobě...
Na hotel dorazili kolem sedmé večerní. Už se stmívalo, a než se kluci dostali do haly, aby si převzali klíčky od pokojů, Georg viditelně dobře naložen, stihl do Billa třikrát strčit a podrazit mu nohy. Bill kamarádovi vrátil pořádný štulec. S jekotem pobíhali kolem Toma. Bill se za bratra snažil schovat. Tom by kdykoliv jindy přešel na Billovu stranu a společně by Georga zpacifikovali, ale dnes ne. Dnes neměl náladu, takže Billa od sebe odstrčil a Georga seřval, že se ,, chová jako malej" … Oba uličníci se mu vysmáli, přesto Bill Tomovi věnoval jeden ze svých okatých, vyčítavých pohledů…
,, Pane Kaulitz!" zvolala za nimi recepční. Obě dvojčata se svorně jako jeden muž otočila. Slečna se však usmála na Toma a ukázala prstem: ,, Máte tu čerstvou zásilku!"
Tom nadšeně poskočil a zapištěl radostí. Rozběhl se k pultku. Bill stál kousek vedle výtahových dveří jako přikovaný. Lomcovala jím zvědavost.
Tom dvěma klikyháky načmáral recepční podpis na formulář převzetí a přes rameno houknul na kluky: ,, Jeďte bez mě, já hned přijdu!"
Bill ještě notnou chvíli stepoval na místě s kabelou přes rameno a kufrem mezi nohama. Až když ho Gustav vzal za paži a dotáhl do výtahu, probral se. Nechápal to. Tom znal moc dobře bratrovu zvědavost, tak proč najednou dělá takové tajnosti?
Recepční luskla na poslíčka, ten zpoza pultu vydoloval neuvěřitelně velkou a objemnou krabici s nápisem ,, Flora - Voňavá zásilka až do domu." Malý chlapík střední výšky se za ní skoro schoval.
Tom bleskově nacvakal další SMS: ,, Odlákej Billa z jeho pokoje a nechej tam jeho klíč. Potom ti to vysvětlím." Odeslal zprávu rekordně rychle. Víc si s tím hlavu nelámal. Znal Gustava - V dobré víře, že Tom chystá na bratra nějaký prostopášný žertík, udělá cokoliv.
S poslíkem a voňavou krabicí nastoupil Tom do výtahu. Celou cestu brebentil
,, To máte pro nějakou slečnu, že?" vyzvídal poslík a třepal s krabicí. ,, Kufry Vám přinesu za chvíli, ano?"
Výtah se známým cinknutím zastavil. Tom od chlapíka převzal krabici, krátce se rozloučil a vkročil z výtahových dveří na chodbu.
Našel správný Billův pokoj. Krásné číslo 384. Takhle vysoké dlouho neměl ani jeden z nich. Ramenem se opřel o kliku. S potěšením zjistil, že je opravdu otevřeno. Gustav nezklamal.
Tom měl chuť si zpívat a také to udělal. Jak tornádo vletěl do pokoje. Odhodil batoh do kouta a dezorientovaně se otáčel s krabicí v náručí na místě. Špičkové apartmá laděné do secesního stylu. Proutěná sedačka a křesílka z bambusových vláken. Ornamentované obrazy. V pokoji převládala hráškově zelená barva - Tohle se Tomovi akorát perfektně hodilo. Proletěl všechny místnosti až našel ložnici. Odhodil krabici na postel, sundal si mikinu a klekl na polštář. Ruce se mu třásly nedočkavostí, když z krabice rval provazy.
Odhodil víko a zatleskal. Tohle bylo přesně ono. Ponořil do krabice ruce po lokty a zase je vymrštil nad hlavu. Desítky drobných okvětních lístků rudých a bílých růží se mu snášely na tělo. Líně a lehounce jako vánek. Tom skákal po posteli a chytal ten květinový déšť…
O-o
Bill se u Gustava na pokoji zdržel celou hodinu. Přizvali si totiž Georga . Nad lahví bílého vína a pytlíkem brambůrků hovorovali nad zítřejším koncertem. Bill svůj žal a pochybnosti topil ve sklenici s ledem. Snesl opravdu hodně. Sice mu tváře lehce zrůžověly a pohledem občas těkal mimo přítomnou dimenzi, ale byl opravdu střízlivý. Když se po té zmíněné hodině konečně zvedl, pro jistotu se podržel stolu, i když s rovnováhou neměl žádný problém.
,, Co je s Tomem, nevíte?"
Georg si nacpal do pusy další hrst brambůrků a prolil je vínem: ,, Nevím, je divný, že se nás tak straní, nechceš se za ním jít podívat?"
Bill kývnul. Za mocného pohekávání a smíchu opustil pokoj. Gustav ho totiž celou cestu ke dveřím lechtal.
Bill se vypoklonkoval na chodbu, Gustava obdařil zdviženým horním rtem: ,, Pche," pohrozil mu drobnou pěstičkou a zamířil k bratrově pokoji.
Klepal, bušil, dokonce i kopl do dveří, bratr ne a ne otevřít. Bill to vzdal. Rozhodl se stavit u sebe v pokoji a alespoň se odlíčit. Oči ho štípaly a pálily od toho, jak si je z ospalosti stále otíral…
Opřel se o dveře a doslova se vkutálel dovnitř. Ležel na zemi a snažil se vymotat na nohy. Podařilo se mu to po pátém pokusu. Zavřel za sebou dveře, rozsvítil a vykřikl už podruhé, za poslední minutu…
On si snad spletl pokoj?
Vyletěl na chodbu a mžoural na cedulku - opravdu to byl pokoj 384 !
Váhavě pootevřel dveře a strčil střapatou hřívu dovnitř. Jenom zpola. Tohle snad bylo pro něj? Od koho?
Sebral odvahu, tiše se vřítil dovnitř a rozhlížel se pokojem. Všude, naprosto všude byly kupičky okvětních lístků růží - na policích, na záclonách, na stolku, po koberci, na plazmové televizi…
Bill se otáčel na místě a mohl na tom oči nechat. Kdo? Nějaká fanynka? Každopádně silně romanticky založená. Odložil na pohovku ,obsypanou květy, mikinu a jenom v tričku se šel porozhlédnout svým květinovým ubytováním. Prodíral se rudými lístky a užasle si tu krásu nabíral do hrstí a s každým krokem si přivoněl…
Došel do ložnice a málem klesl na zem - Postel byla oproti pohovce něco úžasného…
Bill jako ve snách přišel k posteli, jenž pokrývala silná vrstva rudých plátků. Tak slibně voněla a uprostřed , v místech kde Bill jenom mohl tušit polštář, byla položena růže…
Růže bílá jako lilie a andělsky nevinná. Bill ji bázlivě ukryl v dlani. Rozhlédl se pokojem. Od postele vedlo něco jako květinová cestička. Neváhal dvakrát a vydal se po ní. Kam, nebo spíš ke komu jej zavede?
Našlapoval tiše podél úzké chodbičky, vedoucí přes kuchyň k druhému vchodu do hlavního pokoje. Drtil růži mezi prsty a viditelně se třásl.
Kdyby tam tak na konci byl on…
Ano, seděl tam…
Na pohovce, obklopen závojem rudých poupat růží, se zavřenýma očima hladil poupě bílé růže, stejné jakou měl v rukou Bill. Objednal je speciálně, byly to růže dvojčata.
Uslyšel kroky, otevřel oči a spatřil Billa.
Bill stál ve dveřích, málem se mu při tom co spatřil , podlomila kolena.
Tak moc si to přál, tak moc o tom snil a on je ten sen možná skutečnost. . .
Obě dvojčata stála pár kroků od sebe. Tiše na sebe hleděla a vpíjela se do očí toho druhého chlapce.
Jako první to zkusil Tom. Pozvedl svojí růži k ústům a na bílý květ vtiskl letmý polibek. Tak něžný a jemný, že se Bill zachvěl. Cítil jej na své tváři…
Jednal stejně.
Tom okouzleně sledoval, když se Bill odvážil udělat krok blíž. Bál se, moc se bál, že když přijde k Tomovi těsně na dosah, probudí se snad…
S každým malým krůčkem, který Bill udělal, Tom přivoněl k růži…
Bill zdolal poslední krok. Sklonil hlavu, Tom jí naopak pozvedl. Opět si hleděli do očí a snažili se v nich číst…
,, To…To je pro mě?" vykoktal Bill. Právě dostával do tváří stejnou nachovou barvu, jako měly poupata na pohovce.
Tom kývnul.
,, A…Od tebe?" Bill zčervenal ještě víc.
Tom znovu přitakal.
Bill už nevěděl kam s očima, Tom jej nechtěl nijak vyplašit. Stáli a dívali se na sebe, až Bill neodolal. Klekl si před bratra a svoji růži položil Tomovi na kolena. Z rukou mu jemně vzal tu jeho bílou. Vyměnil je. Tom se konečně vzpamatoval.
Byl to snad souhlas?
Nepřemýšlel…
Opatrně se zvedl, nechal květinu volně sklouznout na koberec. Bill stále klečel na zemi a snivě k Tomovi upíral pohled. Tom se sehnul a vzal jeho ruku do své rozpálené dlaně. Musel riskovat…
Pomohl Billovi na nohy. Držel bratra a mlčky jej vedl napříč pokojem. Bill Toma slepě následoval, utápěl se v rozpacích i ve štěstí zároveň.
Došli do ložnice, obsypané květy. Tom se naposledy podíval bratrovi do očí. Viděl ten strašný náznak lásky a zamilovanosti, zamilovanosti k němu, odhodil zábrany. Bill taktéž. Natáhl k bratrovi ruce a nechal se obejmout. Bylo to fantastické. V každém kousku těla cítil to nádherné mravenčení a vůně růží z Tomových vlasů mu dokonale pletla mysl…
Tom mu sklouzl dlaněmi na zadeček a jemně Billa nadzvedl. Vybízel ho a Bill na to přistoupil. Stále nemluvili, ani když Tom bratra něžně pokládal na postel do květinového lože a lehal si vedle něj. Bill toužebně zavřel oči, vzápětí je znovu otevřel. Tom se nad ním skláněl a jedním okvětním lístkem ho šimral na nose. Usmíval se, usmíval se jako rozkvetlá růže na hřejivé slunce…
,, Představoval sis větší romantiku?" zašeptal Billovi do vlasů a rty se jemně otřel o jeho bleďounké líce, které nepřirozeně kontrastovaly s rudou barvou všude okolo. ,, Miluji tě, víš to?" Znovu se od bratra odtáhl a lístek vyměnil za prst. Přejížděl jím Billovi po rtech, jako v očarování mu na ně kreslil vyznání lásky. Bill tiše vydechl a zadíval se Tomovi do očí: ,, Já tebe taky, Tome. Já tebe taky…" utvrdil se. Zašeptal to. Měl co dělat, aby se snad nerozplakal a nerozkřičel štěstím zároveň.
,, Ale víš co je maximální romantika?" nevinně zamrkal. Tom ho pohladil celou dlaní po čele: ,, Copak?"
,, Tohle…" řekl Bill, zvedl hlavu z polštáře a konečně ochutnal bratrovy rty.
Tom mu prsty čechral uhlové vlasy, v níž se jako hvězdy na nebi třpytily plátky rudých růží…

Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama