Narozeninovy darek 2/2

21. července 2009 v 18:28 |  Anime povídky jednorázovky
Už jsou to dva roky.Přesně před dvěmi lety se u Sasukeho doma zničehonic objevil jeho bratr Itachi a na jeho šestnáctiny mu předal dárek(vzpomínáte,ne? ;D).Dnes je Sasukemu už 18 let.Přes ty dva dlouhé roky,které se neskutečně vlekly,úplně zapomněl na Itachiho slib a dál žil,jakoby se nic nedělo.Narutovi a Sakuře,kteří se za ty roky změnili,se slovem nezmínil.Naruto už nebyl onen praštěný ninja.Ne že by nebyl hyper,ale už ne tolik jako kdysi.Sakura se Sasukeho dávno vzdala a díky tomu se mohla konečně stát silnější kunoichi,než by jinak zvládla.A Sasuke se z nich změnil asi nejdramatičtěji-pár lidem se otevřel a dokonce se začal více usmívat.Samozřejmě svůj pohrdavý výraz neodložil napořád,jednou za čas jím někoho poctil,tedy hlavně Naruta.Ti dva byli prostě nevyléčitelní,i teď spolu rádi soupeří. Ale něco se mezi nimi přece jen změnilo-Narutův postoj k Sasukemu.Už se nesnažil ho jen porazit.Nechtěl jen vítězství-chtěl jeho. On byl jeho prioritou,a až pak dobrý pocit z vítězství nad svým rivalem a zároveň tajnou touhou.

Bylo kolem desáté ráno a Sasukeho byt byl tentokrát liduprázdný.Letos si Sasuke nepřispal,neměl na to náladu.Právě teď byl v lese a trénoval.Sám nevěděl,co vlastně trénuje,myšlenkami byl totiž někde úplně jinde.Nebo spíš u někoho… Včera večer,když usínal s pocitem,že za pár hodin mu bude 18.si zničehonic vzpomněl na celou tu událost před dvěmi lety.Vzpomněl si na všechno,co Itachi dělal i co říkal.Přišlo mu zvláštní,že ty dva roky jakoby mu někdo vymazal vzpomínky,které znenadání vyplavaly na povrch.Byl tak zabraný do svých teorií a domněnek,že si ani nevšiml,že stojí na místě a zamyšleně hledí do země.Když si to po chvíli uvědomil,trhl sebou a potřásl hlavou.
,,Páni,musím vypadat jako idiot…" mínil nahlas a podrbal se ve vlasech.
,,Jo,a jak!Netušil jsem,že se dáš na samomluvu." Ozvalo se za ním.Sasuke se nemusel ani otáčet,tenhle hlas mohl patřit jedině Narutovi.
,,Taky ti přeju dobré ráno." odvětil ironicky,otočil se,opřel se o strom a pohlédl do Narutových očí.Naruto si jen pobaveně odfrkl,ale odvrátil hlavu,jakoby se bál Sasukeho pohled opětovat.
,,Vzkázal jsi Sakuře,že žádné dárky nechci?"
,,Jasně,ale stejně to pořád nechápu."
,,Nejsme přece malé děti,ne?Dárky nejsou zapotřebí." Vysvětlil Sasuke a zamlčel,že čeká jen jeden jediný dárek,který hodlá přijmout.Naruto jen pokrčil rameny.
Chvíli bylo ticho,ale pak Naruto s ruměncem na tváři konečně promluvil.
,,Ehm,Sa-Sasuke?Nechtěl…Nechtěl bys odpoledne přijít ke mně?Že bychom…No,vždyť víš.Oslavili tvé narozeniny." vykoktal ze sebe a zrudnul jako rajče.Sasukemu poklesla čelist,to už čekal spíš to,že Naruto vytáhne kunai a vrazí mu ho do srdce.
,,Cože?" vydechl užasle po dlouhé chvíli nepříjemného ticha.Co to s ním proboha dnes je?Poslední dobou se chová divně,pomyslel si nechápavě a pozoroval,jak Naruto nervózně stepuje na místě.
,,No,jestli nemáš čas,nevadí,já to chápu.Tak já už teda půjdu,měj se.Veselé narozeniny." Vyhrkl narychlo,a než stačil Sasuke vůbec odpovědět,otočil se a běžel pryč,až se mu za patami prášilo.
Sasuke třeštil oči na místo,kde ještě před pěti vteřinami stál jeho kamarád a přemítal,co to mělo vlastně znamenat.
,,No co,stejně bych čas nejspíš neměl…" řekl si,hodil to za hlavu a šel domů.Nemělo smysl dál trénovat.

Hodiny na stěně v Sasukeho bytě právě odbily šestou.Sasuke seděl na pohovce v obývacím pokoji,netrpělivě podupával nohou a na stolku před ním leželo více než tucet narozeninových přání.Šíleně se nudil(stejně jako minule),ale cítil se dost nervózní.
Proboha,vždyť je to jen bratr,co šílím,říkal si v duchu.
Jo,ale vzpomeň si,co ti ten tvůj brácha napsal. To k němu promlouval jeho otravný vnitřní hlásek.
Pak Sasukeho něco napadlo.Co když si z něj dělal Itachi jen srandu?Co když si s ním jen pohrál a teď se mu někde směje,jak je pošetilý?
,,Já se snad zblázním nudou…" postěžoval si nahlas a obličejem dolů sebou žuchnul na pohovku.
,,Nepovídej,opravdu?To bych s tím měl nejspíš něco udělat,co myslíš?" ozvalo se najednou nedaleko něj.Sasuke sebou polekaně trhl a posadil se.tentokrát ten hlas poznal.
,,Itachi!Jak-jak dlouho už tu jsi?" zděsil se a zrudl stejně jako předtím Naruto.
,,No no,to je mi ale přivítání,po dvou letech." Prohodil Itachi laškovně a přisedl si k němu.Sasuke znenadání ztuhl a nevydal ze sebe ani hlásku,před očima se mu přehrávala ona scéna v chodbě.
,,A hele,jak vidím,máš zde hodně fanynek." Poznamenal Itachi a prohlížel si všechna ta přáníčka.Sasuke se mezitím vzchopil a sebral odvahu.
,,Ani ne.Jak ses sem vlastně dostal?"
,,Dveřmi,jak jinak?"
,,Jen že jsem tě neslyšel přicházet…"
,,To byl účel,Sasuke.Jak vidím,už nejsi můj malý bráška,co?"
Itachi vzal Sasukeho kolem ramen a přitiskl si ho k sobě.Sasuke opět zrudl,veškerá jeho odvaha byla ta tam a začal si připadat jako malé dítě.
,,Nemusíš být tak napjatý,uvolni se trochu.Nebo ti s tím má pomoct?" zeptal se Itachi posměšně a Sasuke znovu zrudl,tentokrát ale vzteky.
,,Nemluv se mnou jako s malým děckem." Odsekl a nabručeně se od něj odtáhl.Místnost opět ovládlo ticho.
,,Nemám s tebou jednat jako s malým děckem?Tak tedy narovinu-přijímáš můj dárek?" vyjel najednou Itachi.Hlas měl vážný,ale v očích mu svítily jiskřičky touhy.
,,Dárek?Já myslel,žes mi přišel jen popřát k narozeninám…" namítl Sasuke nevinně a předstíral překvapení.Itachi se pousmál.
,,No to sice taky,ale já bych sem nešel jen kvůli blahopřání.Důvodem mé návštěvy jsi ty.Já jsem tvůj dárek,pamatuješ?Dnes dostaneš něco víc než jen polibek,jsi už přece velký."
Sasuke na něj vykolejeně civěl.Chtěl ještě chvíli chodit kolem horké kaše,rozhodně nečekal,že to na něj Itachi takhle bez okolků vybalí.
,,Něco víc?Nevím,co máš na mysli." Pokrčil Sasuke lhostejně rameny a dál v téhle hře pokračoval.A Itachi vypadal,že se mu tahle hra docela zamlouvá.
,,Ale ale,tak můj Sasuke neví,co myslím." uchechtl se pobaveně a Sasuke si založil ruce na prsou.
,,Nejsem tvůj."namítl a v duchu se smíchy popadal za břicho.Bavilo ho hrát si na nevinného,ale tušil,že Itachi to jen tak nenechá.A tušil správně.
,,Teď sice ještě ne,ale už brzy budeš.Budeš celý patřit jen mě." Zašeptal mu do ucha,jednou rukou si ho přitáhl za hlavu a políbil.Ne jak minule,předtím to byl polibek ze začátku něžný,aby Sasukeho nevystrašil,ale teď se dost lišil.Nebyl něžný ani jemný,spíš divoký a vášnivý.I když se to Sasukemu líbilo,chtěl to ještě protáhnout,a tak se vymanil z Itachiho obětí.
,,Co takhle si na chvíli promluvit o minulosti?" navrhl jen tak ledabyle a olízl si rty.Itachi pohledem hypnotizoval špičku jeho jazyka a v očích mu plál chtíč.
,,Já nejsem upovídaný typ,zvlášť co se týče minulosti.A pokud vím,ty taky ne." Odbyl ho a znovu se na něj vrhl.Teď už se Sasuke bránit nedokázal a nechal se unášet Itachiho polibky.Po chvilce,kdy už měl Itachi svlečený plášť a Sasuke triko,ho Itachi vzal do náruče a vstal s ním z pohovky.
,,Co to děláš?" zeptal se Sasuke zvědavě a křečovitě se ho držel kolem krku.Prsty si přitom pohrával s jeho tmavými vlasy.
,,Odnáším si tě do ložnice."odpověděl Itachi stručně a pokračoval.Nechtěl ničím ztrácet čas.Za neustálého líbání se mu nějak podařilo dostat se i se Sasukem(přece jen,není to žádné tintítko!;D) do jeho pokoje.A za nimi na zemi židle,věšák…A samozřejmě jejich oblečení z horní poloviny těl.Prudkým kopem Itachi za nimi dveře zavřel,až se rozřinčely všechny okenice.
,,Poslyš,nechceš mi ty dveře rozbít,že ne?" zlobil se naoko Sasuke a dýchal,jakoby právě uběhl celé kilometry do kopce.
,,Teď by mi to bylo stejně jedno." Vydechl Itachi a položil se s ním na postel.Ani teď se ho Sasuke neplánoval pustit.Itachi si na něj obkročmo sedl a začal ho laskat po celém těle.Sasuke mu rukama vjel do vlasů,tiskl si ho k sobě blíž a srdce mu bilo snad maximální rychlostí.Už teď dýchal zrychleně,ale snažil se uklidnit a nechat Itachiho,ať si s jeho tělem dělá,co chce.Však co,Itachi si hravě poradí sám,o tom nebyl pochyb.
,,Netušil jsem,že ke mně chováš takové city.To proto jsi mě nechal tenkrát naživu?"zeptal se Sasuke posměšně,ale ve skutečnosti to myslel vážně.Itachi,který se mezitím stihl dostat jazykem k břichu,se zarazil.
,,Nevím,jestli jsem ještě schopen někdy někoho milovat.Ale vím,že mě silně přitahuješ."
To se Sasukeho dotklo a ublíženě odvrátil hlavu.Itachi to viděl a na chvíli se vyděsil.Ani za mák nechápal,co mohl říct špatně,ale hodlal to ihned napravit a přesunul se nahoru.
,,Na tom ale teď nezáleží,ne?Hlavní je,že jsme tady spolu,jen my dva."zašeptal omluvným hlasem,sklonil se k němu a jazykem si začal hrát s jeho ušním lalůčkem.To Sasukeho nenechávalo klidným a vyvolávalo to v něm jen další steny.A Itachi mohl začít znovu.Ještě pár minut ho líbal po celém těle a přitom poslouchal jeho sténání,které si vychutnával do posledního tónu.Pak už dál otálet nehodlal a stáhl z něj i kalhoty.Na chvíli se nad Sasukeho zvedl a hladově si ho prohlížel.
,,Ty jsi opravdu vyrost,viď,Sasuke?" prohodil pobaveně a pohladil ho.Sasuke se roztřásl po celém těle.
,,Blbečku."utrousil nakvašeně,rudý od hlavy až k patě.Itachi se jen zeširoka usmál,a pak už se k němu sklonil.
,,Počkej,co chceš dělat?" podivil se Sasuke a zvedl zvědavě hlavu.
,,Lehni si zpátky,ano?Nech to na mě."řekl Itachi roztouženě a vzal ho do úst.Sasuke,i když to neměl v úmyslu,vykřikl rozkoší a lehl si na polštář.Itachi si s ním dál pohrával,ale schválně to protahoval,aby z toho měl Sasuke co největší požitek.Protože co nevidět to už skončí,a pak…Pak přijde konečně řada na něj.
,,Ita-chi!"zašeptal Sasuke,propnul se v luk,naposledy slastně zasténal a konečně vyvrcholil.Itachi si s ním ještě chvilku hrál,nechtěl se ho hned jen tak vzdát,ale pak se přesunul zpátky nad něj.Sasuke měl v očích zastřený,vyčerpaný výraz a ztěžka oddychoval.Zato Itachi byl čilý jako rybička a potřeboval si vybít všechnu tu energii nashromážděnou ve svém těle.
,,Víš,zanedlouho budu mít taky narozeniny.A jelikož ty nevíš,kde mě najít,vezmu si svůj dárek už teď."
Sasuke ho vnímal jen z poloviny a byl příliš unavený,než aby se ho zeptat,co tím myslel.Itachi si mezitím s nedočkavým výrazem sundal kalhoty,a než si stačil Sasuke vůbec něčeho všimnout,prudce,skoro až neurvale do něj vniknul.Sasuke vykřikl bolestí a zmateně vytřeštil oči dokořán.Chtěl něco namítnout,ale to už se v něm začal Itachi pohybovat a přirážet.Do očí mu vhrkly slzy ponížení a nehty zaťal do polštáře.
,,Itachi-ty-mrcho…" vydal ze sebe nenávistně mezi Itachiho přírazy,ale dál už odmítal dát najevo jakoukoliv bolest.
Itachi s výkřikem slasti a vzrušení vyvrcholil a hned z něj vystoupil.Ztěžka dopadl na postel vedle Sasukeho,setřel si pot z čela a zhluboka dýchal.Teď byli vyčerpaní oba.
,,Ráno už tu nebudu…" poznamenal Itachi zamyšleně.
,,A proč mi to říkáš?"
,,jen aby ses nedivil,až se ráno vzbudíš."
Sasuke krátce přikývl a přitáhl si deku až k bradě.Itachiho při tom pohledu bodlo u srdce.
,,Promiň,neovládl jsem se.Nebolelo tě to moc?" zeptal se starostlivě a Sasuke jen zavrtěl hlavou.Itachi ho políbil,rukou zajel pod deku a hladil ho po zádech.Sasuke po pár minutách usnul.Itachi si s úsměvem na rtech pohrával s jeho vlasy,které mu neposlušně padaly do obličeje a pozoroval,jak oddychuje.A zničehonic po Sasukeho uvolněné tváři sklouzla slza.Itachi ji ohromeně pozoroval,než dopadla na polštář.Po ní následovaly další a další,a Itachi se na to už nedokázal jen dívat.Přitáhl si k sobě Sasukeho blíž,všechny slzy jemně slíbal a něžným hlasem ho konejšil jako matka své dítě.A pomohlo to,po pár momentech se Sasuke opravdu uklidnil a s rukou kolem Itachiho pasu spal v klidu dál.Itachimu se taky začala pomalu zavírat víčka,a tak si,aniž by vzbudil svou společnost,lehl na záda,ruku přitom pořád v Sasukeho vlasech,a se spokojeností v srdci usnul taky.Odteď už nikdy nebude sám.Už nikdy…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama