potopa 2

21. července 2009 v 18:34 |  Potopa
Zhluboka se nadechl a s obavami vepsanými na tváři otevřel dveře.
,,Kruci, já to věděl!" zaklel a jen tak-tak uskočil před proudem vody valící se po zemi jako hadi. Lehce si nadzvedl nohavice kalhot a vešel dovnitř. Všude po zemi se válely ručníky, osušky a všechny hadry v podobě starých triček, které Naruto ve svém bytě našel, ale nábytek před spouští tak úplně nezachránil. Dřevo bylo zpola nasáklé vodou a nevonělo příliš vábně- v překladu, tenhle smrad nelahodil ani Narutovému nosu.
,,No fuj," ulevil si, když štítivě zvedl z podlahy jeden z nasáklých ručníků. Se zacpaným nosem a ručníkem mezi palcem a ukazováčkem přešel do ohniska všech vyvolaných problémů- do koupelny.
Tam to nevypadalo o nic lépe. Rychle za sebou zavřel dveře, aby se voda nevylila dál, a nad umyvadlem ručník se značným znechucením ručně vyždímal.
,,Ještě že pod sebou nemám sousedy," pomyslel si Naruto a nevědomky si pro sebe nahlas mluvil.
Tenhle ždímací proces provedl se všemi ručníky a pak je opět položil na zem, aby nasákly další vodou.
Tohle bude trvat ještě hodně dlouho, zaúpěl v duchu a přešel do svého pokoje, který byl postižený nejméně. Dovnitř se dostalo jen velice málo vody dosahující sotva po palce u nohou malou škvírou pode dveřmi. Naruto zamířil do své skříně, odkud vytáhl nové, čisté kalhoty na převlečení, naprosto totožné s těmi na sobě. Ty ovšem byly teď mokré téměř až po kolena, jak se probil v koupelně, a tak na sebe spěšně navlékl ty nové.
,,Já se snad večera ani nedočkám," přiznal si a pocítil v břiše vzrušené šimrání. Těšil se na noc v Sasukeho bytě, ještě nikdy u něj nebyl. Při zapínání knoflíčku u kalhot Naruto ztuhl a pobaveně se ušklíbl. Právě si uvědomil jednu velice důležitou věc.
,,Když já vlastně ani nevím, kde Sasuke bydlí..." zamyslel se a znovu se nad tím faktem uchechtl. Alespoň má o zábavu na odpoledne postaráno- bude muset shánět Kakashi-senseie, byl si jistý, že ten to vědět bude. Pochopitelně ho nejprve musí najít, což nebude snadné, to věděl i on. Hledat Kakashiho v rozlehlé Konoze bylo stejně lehké jako hledat zrnko prachu mezi hrachem- téměř nemožné.
S přihlouplým úsměvem urychleně vyšel z ložnice a chtěl za sebou ihned přibouchnout dveře, jenže se trochu přepočítal. Nestihl se otočit a chňapnout po klice, zakopl o práh a obličejem dolů se odporoučel k zemi plné vody. Naruto okamžitě s klením, za které by se nestyděl ani Yusuke Urameshi, vyskočil na nohy a oklepal se jako pes, který právě vylezl z vany. Z vlasů se mu tím většina vody dostala, ale když se podíval na své oblečení, nespokojeně zaúpěl a mumlal si pro sebe další salvu urážek na účet prahu. Když už podruhé vešel do ložnice pro další čisté, tentokrát kompletní oblečení, nálada mu rapidně poklesla a nepřestával se na svůj vlastní práh nerudně mračit, jakoby ho pobízel, ať si něco takového jen zkusí znovu a poletí z bytu.
***
Když Naruto konečně vyšel z bytu, osušený a v suchém oblečení, už si opět pohvizdoval. Pravda, Narutovi špatná nálada většinou příliš dlouho nevydrží, ale tahle bleskurychlá změna prolomila jeho dosavadní narutovský rekord. Nechal otevřená všechna okna, aby to tam uschlo co nejrychleji. Zbývalo už jen doufat, že ho nikdo nevykrade. Byl pevně přesvědčený o tom, že ve vesnici ninjů nikdo takový není. Otočil se, nechal svůj byt napospas osudu a svižným krokem vyrazil do srdce vesnice. Rozhodl se, že začne ihned, ale narazil na něco, co mu plány trošku zhatilo...
,,Jako vždy?" optal se kuchař v ramen baru s širokým úsměvem, když se u pultu zničehonic objevil uslintaný a hladovějící Naruto.
,,Ano, děkuju," přikývl dychtivě a visel očima na zatím prázdné misce. Ještě tři minuty...Celé tři minuty, Narutovi s prázdným žaludkem to však připadalo jako věčnost. Neklidně se na kulaté židli vrtěl a vůně, která se linula z hrnce asi půl druhého metru před ním, mu prostupovala celým tělem.
,,Tak, tady to máš," postavil před něm Teuchi po třech minutách plnou mísu právě uvařených nudlí a při pohledu na vodopád slin, které tím spustil, se zasmál. ,,Přeji ti dobrou chuť, Naruto! Co že jsi tu znova? Byl jsi tady na oběd bezmála před hodinou, ještě doteď meju všechny ty prázdné misky."
,,Dostal jsem hlad," zahuhlal chlapec s plnou pusou nudlí a několik mu jich spadlo na stůl. S obtížemi sousto polkl a omluvně se usmál. Teuchi jen zakroutil hlavou a otočil se vařit další porci. Pokud znal Naruta dobře, a tím si byl jistý- alespoň co se týče jídla-, s jednou miskou se nespokojí.
Jak se za pár vteřin ukázalo, měl pravdu.
,,Můžu dostat při-" Ani nestačil domluvit a před Narutem se objevila další, snad ještě větší porce. Naruto dál neváhal, srdečně poděkoval a dal se do jídla. Netrvalo moc dlouho a vedle něj se navršilo pět prázdných misek.
,,Páni, to jsem se nacpal..." pochvaloval si Naruto a protáhl se. Teď má konečně zase plné břicho a může vyrazit.
,,Poslyšte, nevíte náhodou, kde je Kakashi-sensei?"
,,Kakashi?" podivil se Teuchi a poškrábal se zamyšleně na bradě. ,,Asi před půlhodinou tady byl, ale hned se zase vypařil. Opravdu netuším."
Naruto zklamaně přikývl a vyšel z ramen baru. Rozhlédl se kolem sebe v naději, že mezi domy a stánky zahlédne svého zběhlého senseie, ovšem takové štěstí neměl.
,,No co, nemusím přece hledat zrovna jeho. Stačí sehnat někoho, kdo bude vědět, kde Sasuke bydlí," řekl si optimisticky a ušklíbl se. ,,Jsem to ale génius..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama