Potopa 3

21. července 2009 v 18:35 |  Potopa
Narutův geniální plán- alespoň podle něj- ovšem opět nevyšel. Tentokrát si nezašel na ramen, naopak, tvrdě do svého úkolu vlítl po hlavě a ptal se pomalu každého, koho na ulicích potkal, kde Sasuke bydlí, ale jejich neúplné odpovědi byly...tak trochu...neuspokojující.
,,Fakt netuším..."
,,Jak to mám vědět?"
,,Proč to chceš vědět?"
,,Myslím, že někde na konci vesnice u mostu..."
,,Mám pocit, že o pár domů dále, nejsem si jistý, promiň."
,,Nevím, ale kéž by bydlel vedle nás...To by bylo naprosto úžasný!" *eh?*
Naruto už prošel téměř celou vesnici, ale nic z toho, co se dozvěděl, se použít nedalo. Žádného senseie nepotkal a ostatní genini taky nic nevěděli. Věděl sice, kde bydlí Sakura, ta by to podle něj možná vědět mohla (měl neblahý pocit, že zná i číslo jeho bot), ale ani se neodvážil za ní zajít. Tušil, že by mu zavřela dveře před nosem. Bylo na ní vidět, že představa Naruta v Sasukeho bytě, navíc přes celou noc, jí nebyla příliš příjemná.
,,Málem zezelenala závistí," uchechtl se Naruto a na tvář se mu nevědomky vloudil škodolibý úsměv. Dobře jí tak, pomyslel si a udivilo ho, odkud se v něm tyto myšlenky berou.
Už pět minut seděl na střeše jednoho z nepříliš vysokých domů a vychutnával si zaslouženou přestávku. Bylo něco kolem pěti, do té doby Naruto běhal po vesnici sem a tam, jakoby mu koudel hořela za zadkem, ale zbytečně. Nikdo mu s jistou přesností nebyl schopen říct, kde Sasuke bydlí.
,,Idiot jeden, pozve mě k sobě a ani ho nezajímá, jak se k němu mám dostat. Ten zpropadený tajnůstkář..." brblal si pro sebe zamračeně. Zaklonil hlavu a jeho pohled upoutaly temné mraky, které se hromadily vysoko nad ním. Zhluboka se nadechl a nasál do sebe vzduch s matnou stopou vlhkosti. Voda...
,,To mi ještě chybělo!" Narutova nálada stále bez přestání klesala do hlubin podsvětí. Znovu se rozhlédl kolem sebe ze své ptačí perspektivy, ale lidí na ulicích rychle ubývalo. Všichni se uchylovali do svých domovů, bouřkové mraky nevěstily nic dobrého a každý, kdo nechtěl zmoknout, se někam běžel schovat už teď.
Když na obličeji ucítil první kapky deště, seskočil dolů na zem a s rukama v kapsách se loudavým krokem vydal tam, kam ho zrovna napadlo. Už se opět vzdal naděje, že Sasukeho byt najde, nemusel tedy nikam spěchat. Byl tak pohroužený do svých pochmurných myšlenek, že když se konečně vrátil do poněkud promočené reality, uvědomil si, kam to došel. Dnes už nejméně počtvrté stál před Ichiraku ramen. Naruto by si nikdy nepomyslel, že se něco takového někdy stane, ale zrovna teď neměl na své oblíbené jídlo vůbec chuť.
,,Ale Naruto! To ti zase vyhládlo?" spráskl Teuchi nevěřícně ruce a podezřívavě si prohlížel na kost promočeného Naruta, který se v jeho stánku právě ukázal.
,,Ne, jen se tu jdu schovat, než trochu přestane pršet," povzdychl si Naruto a ztěžka dosedl na jednu z židlí u pultu. Teuchi vytřeštil oči a nechal pusu volně otevřenou dokořán, jak ho Narutova odpověď šokovala.
,,N-ne? Opravdu? To je vůbec poprvé, co jsi tady a nechceš jídlo! Co se stalo? A vůbec, proč raději nejdeš domů do tepla? Víš, venku to nevypadá, že by chtělo přestat pršet," přenesl se přes počáteční zděšení a mezitím se otočil, aby mohl pokračovat v umývání nádobí.
,,Nemůžu jít domů, mám vytopený byt...Víte, původně jsem měl jít na noc k Sasukemu-"
,,K Sasukemu?! Ty myslíš Uchihu?" Teuchimu divže nevypadla z rukou bílá miska s červenými ornamenty, kterou právě utíral hadrem, jak ho tenhle fakt překvapil. ,,Myslel jsem, že se nemáte příliš v lásce. Co já si pamatuju, tak se hašteříte už odmalička."
,,To ano, ale mám pocit, že se něco změnilo." Naruto nedokázal příval slov, deroucí se mu z úst, potlačit a tomu muži před sebou řekl vše, co měl na srdci. ,,Teď už je to něco úplně jiného. Nevím, čím to je, ale mám dojem, že jsme se nějak sblížili. Sám mi nabídl, abych u něj dnes přespal. Měl jste vidět Sakuru, vypadala, že mě na místě uškrtí...Nejdivnější na tom bylo, že mě to potěšilo, a celý den jsem se nemohl večera dočkat. Jenže já vůbec nevím, kde Sasuke bydlí, takže mám smůlu."
Teuchi se musel, přestože nechtěl Naruta nijak ranit, nahlas zasmát jeho naivitě (nebo spíše stupiditě). Naruto užasle zvedl hlavu.
,,Co je na tom k smíchu?" podivil se a uraženě nafoukl tváře. Teuchi se snažil smích dusit v sobě, ale věděl, že je to zbytečné. Nikdy by si nepomyslel, že zrovna Naruto...a právě do Sasukeho...
,,Naruto, ty zabedněná palice..." kroutil hlavou, obešel pult a sedl si na židli vedle zmateného chlapce. ,,Ty jsi k pláči! Copak to na sobě nevidíš?"
,,Počkat, co mám jako vidět?" Naruto byl čím dál zmatenější a začal si prohlížet oblečení, jestli se znovu nepocákal, čímž dal Teuchimu podnět k dalšímu výbuchu smíchu.
,,Dobrý bože, Naruto, ty mě jednou přivedeš do hrobu...Jsi zamilovaný!" stíral si slzy smíchu a snažil se nasadil vážný výraz. Pokud byl Naruto zmatený předtím, teď už si absolutně nevěděl rady. On že je zamilovaný? Připadal si jako v nějakém hloupém dramatu.
,,Cože? Do Sakury? Jen proto, že jsem měl radost z toho, že...ona radost neměla? Promiňte, ale tohle mi opravdu nedává smysl..." Ne, tak tohle už k smíchu doopravdy nebylo.
,,Naruto," povzdychl si Teuchi a setřel si pot z čela, ,,ty nejsi zamilovaný do Sakury, ale do Sasukeho. Tak soudím podle toho, co jsi mi tu řekl. Všechno to do sebe zapa-..Naruto, jsi v pořádku?" popadl Naruta za ramena a začal s ním lehce třást, aby do jeho obličeje navrátil alespoň kapku původní barvy. Chudák Naruto vypadal, že každou chvíli omdlí a nebyl schopen myslet na nic jiného než na prohlášení toho muže.
,,D-do S-S-Sasukeho?!" vyjekl, nadskočil a ze židle si to namířil přímo na studenou zem. Teuchi bez kapky slitování (o tom byl přesvědčený šokovaný Naruto) přikývl a v očích mu zářily jiskřičky pobavení.
,,A-ale...Vždyť to je...Je to..Je to přece kluk!" vyhrkl téměř zoufale a nevěděl, co si počít. Někde v zákoutí své duše věděl, že má ten chlap pravdu, ale něco jiného je ji přijmout...A Naruto v tuto chvíli opravdu nevypadal, že je něčeho takového schopen.
,,Ty v tom snad vidíš problém, Naruto? Víš, já mám přítele a příliš velkou hlavu se s tím nedělám. A viděl jsi snad, že mě někdo zavrhuje? Ne, okolí to respektuje, prostě to ignorují. Tak myslím, že další takový pár pověsti Konohy nijak neublíží," usmál se Teuchi a pomohl zkoprnělému Narutovi zpátky na nohy. Naruto nemohl uvěřit svým uším a cítil, jak se začíná červenat.
,,Ale my se Sasukem nejsme pár, on by nikdy nic podobného nepřijal..."
,,Nabídl ti nocleh, přemýšlej trochu."
,,Vždyť má spousty fanynek..."
,,...a ani o jedinou, i kdyby byla sebekrásnější, nemá zájem. Proč myslíš, že tomu tak je? Hochu, no tak! Dnes večer mu musíš všechno říct, slíbíš mi to? Naruto?" Narutovi se podlomila kolena, ale k jeho štěstí dopadl přesně na nastavenou židli. Vlastně ani pořádně nechápal, co po něm ten muž chce, ale Teuchi vypadal jako malý kluk, kterému slíbili obří lízátko.
,,Slib mi to," opakoval nekompromisním hlasem stále dokola, jak se snažil to Narutovi pořádně vštěpit do hlavy. ,,Věř mi, na tyhle věci mám čich, nic tím neztratíš."
,,Ale...Co když mu to řeknu a on mě zavrhne? Třeba si to vykládáte úplně špatně..." Naruta stále hryzaly pochybnosti a hlavně strach, přes který se nedokázal přenést. V duchu viděl Sasukeho znechucený, ale přesto pořád dokonalý obličej s božsky tvarovanými rysy, když mu říká o svých citech. V jeho temně černých očích se odráží jen jedno- nenávist. Tohle by chtěl?
,,No, pokud to tak opravdu bude...Budeš mít ramen na účet podniku až do konce života, kolikrát denně budeš chtít," zamyslel se Teuchi a vrátil se za pult. Když si všiml Narutova zděšeného výrazu, uchechtl se a rukou se mu rošťácky prohrábl v už tak zježených vlasech.
,,Samozřejmě si dělám srandu. Jsem si jistý, že nebudeš litovat. Poslyš, odkdy se Naruto Uzumaki drží takhle zkrátka? Takhle tě neznám a musím říct, že tě mám mnohem raději jako toho ztřeštěného, hyperaktivního a věčně hladového kluka." Naruto se neubránil úsměvu a s vděčností si objednal.
,,Takhle se mi líbíš, chlapče! Když mi slíbíš, že to milému Sasukemu dnes večer všechno řekneš, máš ho zdarma!"
,,Slibuju!" přikyvoval Naruto nadšeně, i když si v duchu nadával, k čemu se to zase upsal. Právě když se chtěl Teuchiho zeptat na jeho přítele, objevil se ve stánku ještě někdo jiný, stejně promočený, jako byl předtím Naruto.
,,No to jsem si mohl myslet." Když se světlovlasý chlapec překvapeně otočil za tím příjemným, hlubokým hlasem, spatřil toho, koho hledal téměř celý den. Z černých vlasů mu po kapičkách odkapávala voda, ale to na jeho kráse neubralo, právě naopak. Naruto od něj nebyl schopen odtrhnout oči a chvíli nevěděl, co říct. Ten arogantní úsměv...Cítil, jak rudne a v tu chvíli upřímně zapochyboval, že mu o svých citech kdy řekne...
,,Copak, zdřevěněl ti jazyk, Uzumaki? Hledal jsem tě v tom dešti po celé vesnici. Proč jsi nepřišel, když začalo pršet? Nebo sis to rozmyslel?" dorážel na něj Sasuke a ráznými kroky přešel až k jeho židli. Naruto, jakoby zhypnotizovaný, jen lehce zavrtěl hlavou.
,,Já jen...nevěděl jsem, kde bydlíš..." vykoktal ze sebe a nenápadně pokukoval po Teuchim, ten však ke dvojici stál zády a dál umýval nádobí.
,,Jen kousek od tebe, ty pako," povzdychl si Sasuke a pozorně si Naruta prohlížel.
,,A tys...hledal mě?" uhnul pohledem k zemi a bál se, že v tom tichu, místy přerušovaném cinkáním nádobí, Sasuke zaslechne zrychlený tlukot jeho srdce.
,,Ne asi, Sakuru," odfrkl si Uchiha ironicky, netrpělivě popadl Naruta za ruku a zvedl ho ze židle. ,,Tak pojď, půjdeme," vyzval ho a aniž by počkal na odpověď, vyrazil a za sebou tahal Naruta.
,,P-počkej chvíli, moje ramen..." vydal ze sebe potichu a chabě se pokoušel bránit, ale Sasukeho dotyk mu byl tak příjemný, že se nechal táhnout dál.
Jakmile vyšli ze stánku, Naruto se otřásl zimou. Bylo to, jakoby skočil do bazénu, během vteřiny byl, k jeho nelibosti, opět mokrý.
,,Pojď, poběžíme," vyzval ho Sasuke, pustil Naruta a sám vyběhl napřed. Naruto si povzdychl a vyrazil za ním. Ještě pořád na sobě cítil teplo jeho ruky a byl ochotný si ji už nikdy neumýt, aby si ten dotyk mohl navždy zapamatovat. Vyskočil na jednu ze střech a byl Sasukemu neustále v patách. Nedokázal od běžící postavy před sebou odtrhnout oči a tolik se na něj soustředil, že nevěnoval pozornost vlhkým taškám, po kterých oba chlapci uháněli.
Když Narutovi na jedné ze střech podjela noha, chlapec překvapeně vyjekl, ale dříve, než mohl spadnout na zem a ošklivě se přitom zranit, ho zachytily čísi silné paže a přitáhly si jej k sobě.
,,Dávej přece pozor, nebo se mi tu ještě zraníš," varoval ho Sasuke s potutelným úsměvem a výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Naruto zčervenal a jen nasucho polkl. Vnímal pouze dvě věci- Sasukeho náruč a fakt, že ho Sasuke označil jako "jeho". I když se snažil nehledat v tom něco víc, nedalo mu to a jeho srdce opět začalo bláznit.
,,J-jasně, díky," přikývl značně nejistě a chvíli čekal, až ho Sasuke pustí. Ten se však k ničemu takovému neměl- právě naopak, zdálo se, že ho k sobě tiskne ještě pevněji.
,,Vypadáš unaveně," konstatoval a zadíval se Narutovi do očí. Ač nerad, Naruto mu musel dát za pravdu.
,,Celé odpoledne jsem běhal po vesnici a každého se vyptával, kde bydlíš, taky by tě to unavilo," bránil se mírně rozhořčeně. Něčím rozpaky zamaskovat prostě musel. Sasuke už dál neotálel, vyzvedl Naruta a vzal ho na ruce, jakoby vážil stejně jako pytel peří.
,,Počkej, jít můžu!" zaprotestoval Naruto, rudý jako čerstvé rajče, ale Sasuke jen zakroutil hlavou. Naruto ihned ztichl a přestal se klátit, už dávno věděl, že pro Sasukeho neexistují kompromisy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama