Zachrana Sasukeho:Vrať se priteli 1

21. července 2009 v 18:54 |  Záchrana Sasukeho:Vrať se zpátky příteli
1.Kapitola:Iyuka Uchiha-Další,koho Itachi nezabil.

To byl zas den. Museli do mě dostat snad tri láhve saké. Chjoo, je mi zle. Slunko nepříjemně pálí a mě se točí hlava, jako by měla každou chvíli vyletět někam do vesmíru. Ksoo, ještě ty idiotské stromy. Jaký magor vymyslel stromy? To měl tak málo představivosti nebo co?? To nemohl vymyslet něco měkkýho? Ono to bolí, když se do toho praštím. Auch! Na co jsem to stoupla? Co to je?? Ups, ježek Oo. Já nic ... on se tam najednou objevil!
Takhle si celou dobu stěžovala Iyuka Huchia. Měla dlouhé černé vlasy svázané do ohonu. Její oči měly barvu černé noci a celá byla pěkně tvarovaná. Tím myslím, že byla štíhlá, ale taky ji vidět svaly, které ji za dobu tréninku naskákaly. Naštěstí byly v ženské velikosti, takže si nemohla stěžovat. Teď však vypadala na zhroucení. Motala se lesem a nevěděla kam jde. V noci pařila a dneska to na ni mělo následky. Neustále si stěžovala, jaká je to koza, která neumí pít. Nemohla si odpustit ani hlasité nadávky. Ale lepší by bylo, kdyby byla zticha.

Ten důvod byl zrovna na lesní cestičce kousek od ní. Šel tam tudy totiž Itachi Uchiha a jeho společník Kisame. Samozřejmě, že uslyšeli někoho v lese. Kisame ihned se připravil na devastaci stromů, ale Itachi jej zarazil. Nemuseli ihned na sebe upozorňovat, když se jim nepodařilo získat toho kluka Naruta a ještě k tomu narazili na Legendárního Sannina. Měli prostě pech. Takhle se tomu dalo říct.
Itachi zamířil mezi stromy a málem byl sražen jakousi holkou, která se tu motala. Díky svých reflexů se ji dokázal vyhnout a ještě k tomu ji chytnul za culík, zatáhl, že vypískla, a pak za krk ji přirazil ke stromu a díval se na ni zle. Sharingan raději nepoužíval. Nebyl zrovna ve své kůži a byl slabý. Zdálo se mu na ni však něco zvláštního. Jako by se díval do ženského zrcadla. Ona mezitím ztratila vědomí.
"Hej, Itachi, co si tam našel?" prodral se stromovím Kisame. Když ho uviděl, jak drží nějakou holku, nastavil svůj kritický pohled. "Kdo to je?"
"Nevím," pokrčil rameny Itachi a dal si ji na rameno.
"Ty ji chceš vzít sebou?" překvapilo to Kisameho. "Na co?"
Uchiha na něj zaostřil svým černým pohledem a pak jen tak prošel kolem něj a pokračoval dál po cestičce. Kisame nad tím pokrčil rameny a šel za ním. Neměl chuť se s ním hádat. Věděl, kam by to mohl dotáhnout, kdyby si začal z nesprávné strany.
Už se stmívalo, když Iyuka se začala pomalu probírat. Sama nevěděla, co s ní je a kde je. Nechtěla to řešit, jenom doufala, že neskončila v žaludku nějakého tvora. Nebo může být něco horšího? Cítila na boku teplo a taky slyšela jemné praskání. Odvážila si otevřít oči. Uviděla plameny. Hořím?? Oo Ne, je tom jenom ohniště. Cože? Ohniště, ale čí? Pozvedla hlavu a rozhlédla se. Uviděla dvě postavy zahalené v pláštích. Obličeje přes svit plamenů neviděla, ale jeden byl snad do modra a ten druhý byl normální. Aspoň v to doufala. Po chvíli se k ní donesl celkem příjemný mužský hlas, ale slyšela v něm i utrpení, ale nebylo to utrpení toho směru, kterým si myslíme. Spíš to bylo utrpení, které říkalo, že stále neví, kde jsou jeho hranice v tom, co dokáže.
"Kdo jsi?" řekl onen hlas. Iyuka mlčela. Hlava ji příšerně bolela a měla totální chaos. Jenom na jméno si měla problém vzpomenout. "Kdo jsi? Nebudu se tě na to ptát dvakrát," vstal Itachi a došel k ní. Kisame se tomu jenom tiše zasmál.
Konečně se ji ukázalo jméno. Samozřejmě v hlavě. "Hmm, Iyuka," zkusila to. Nějak ji ani nenapadlo si vymyslet jiné. Neměla na to myšlenky a hlavně ne hlavu. Ta ji teď lítala o několik kilometrů dál v lese.
"A příjmení snad nemáš?" ztrácel už nervy Itachi. Ta holka je snad padlá na hlavu. Je ve společnosti zločinců třídy S a nic si z toho nedělá. No, jestli vůbec ví, kdo jsou. To je taky otázka.
"A joo," svitlo ji ještě jednou. "Huchia," ještě se nad tím pro jistotu zamyslela.
Kisame se nad tím taky zamyslel. "Ty, Itachi, málem to zní jako Uchiha," informoval nakonec, ale z jeho pohledu poznal, že mu to docvaklo taky. No, tak Kisame zase nezazářil. Škoda. Takže teď to bylo i klidnější. Všichni se zamysleli nad stejnou věcí a došli, až na jednoho, ke stejnému závěru. Kdyby jsme přehodili H a dali to za I tak z toho vznikne Uchiha. No není to náhoda? A k tomu ještě vypadá jakoby převzala nějaké rysy rodiny Uchiha. No, skoro, rozum to jistě nebyl.
"Kisame, prober ji, ať už konečně začne myslet," zavrčel podrážděně Itachi. "Nelíbí se mi to a nelíbí se mi myšlenka, že bych na někoho ve svém klanu pozapomněl," postavil se. Po chvíli zmizel z dohledu.
"Jak si přeješ," ušklíbnul se Kisame. "Tak pojď," zachechtal se a chytl Iyuku surově za vlasy, že se musela přinutit provizorně postavit. Pak letěla přímo do vody. Obletěla takový pěkný oblouček, než se ponořila. Překvapilo ji to a tak se ani předem nenadechla. Spíš se nadechla vody, což způsobilo, že ji na hrudi vyjela ostrá bolest a braly ji mdloby. Něčí ruka ji chytla a vytáhla z vody a Kisame ji mrštil zpátky na břeh. Iyuka křečovitě se podepřela a vykašlávala vodu. Dokonale ji to probralo. Jenom ostrá bolest na hrudi nepohasínala. Byla naštvaná, že se s ní tak zachází. Stále si neuvědomovala, s kým to je.
"To tě jistě osvěžilo, viď?" zařehnil se Kisame a šel k ní. "Tak ještě jednou," a vztáhl k ní ruku, ale Iyuka s přesností uhnula a odskočila stranou. Však si nevšimla Itachiho ze zadu, který ji chňapl za paže a pevně ji držel.
"Probrat, ne utopit," vzdychl. Podíval se na dívku, která měla na mále. Vlasy ji zplihle viseli, jak se gumička roztrhla. "Je jenom pár lidí, co takhle dokáže uhnout a to myslím přesnost na milimetr," chytil ji za bradu a natočil tvář k sobě, že ji málem zlomil vaz, kdyby se ona sama neškubla směrem k němu. "Sharingan," zavrčel. Viděl jej v jejích očích. Narozdíl od jeho Sharinganu však její byl jenom uzpůsoben na obranu. Měla jenom jednu tečku u panenky a to už byla tak o rok nebo dva mladší jak Uchiha. "Kde jsi byla, když jsem zabíjel celý svůj klan," odmrštil ji na zem. Ošklivě se při tom narazila na kámen. Chytla se vystrašeně za krvácející ránu a pozvedla už normální oči k Itachimu. "Kde jsi byla, když umírali všichni pod mou rukou," šel pomalu k ní. Iyuka začala po čtyřech couvat, ale cestu ji zatarasil Kisamův meč. "Kde jsi byla, když umírali tví příbuzní," už jenom krok a bude tu. V jeho ruce se zaleskl kunai. "Kde jsi byla, když na tobě byla řada!?" pozvedl ruku s nožem. "Kde jsi byla, když jsi měla zemřít," a rozmáchl se. Iyuka vystrašeně vykřikla a zakryla si hlavu rukama, aby nemusela vidět poslední okamžik svého života.
Jsem už v nebi? Ale cítím se stále stejně. Dodala si odvahy a otevřela oči. Prudce dýchala. Viděla nohy. Ty viděla i před tím. Ruce se ji třepaly jako osiky. Nechtěla se podívat kolem sebe. Nechtěl vidět to, co je kolem ní a nebyla si jistá, jestli je naživu. Pak ji čísi ruce uchopili. Ty nohy šli do pokleku. Dotyčný ji nechal klesnou paže a stále ji držel. "Ne, už ne," byl to Itachiův hlas. "Nestojíš za zabití," šeptal ta slova do jejího ucha. "Půjdeš se mnou. Naučím tě všechno, co umím. Budeš mým následovníkem a budeš ta, která zabije mého bratra. Pokud nedokáže zabít tebe, nestojí mi ani za pohled," objal ji kolem ramen a přitiskl k hrudi. Iyuka cítila jeho teplo. Nevěděla, co si má myslet, ale on ... on pocházel z její rodiny? Ona byla Uchiha? Ale jak to? Co se stalo kdysi? Kdo jsou její rodiče? Má se teď bát.
Itachi ji držel u sebe a cítil, jak se pomalu přestává třást. Podíval se na Kisameho. "Na nějakou dobu se odmlčíme. Teď nemá cenu chytat Naruta a mého hloupého brášku. Počkáme až nastane čas, kdy i ona bude dost silná, aby postoupila dál."
"Ok," přikývl Kisame a vodou spláchnul oheň. "Jak dlouho asi?"
"Až Naruto dospěje," usmál se zle. "A ten čas přijde ... brzy."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama