Zachrana Sasukeho:Vsp 4

21. července 2009 v 18:56 |  Záchrana Sasukeho:Vrať se zpátky příteli
4.Kapitola:Iyuka v Konoze


Jaké bylo překvapení?? Noo, nadpis trošku napovídá ^^
....
"Cože?" nepochopila první Itachiho větu. "Jak jít do Konohy? A co tam?" měla dojem, že se zbláznil. Vždycky ji kladl na srdce, aby se vyhýbala především Konoze, protože tam jsou jejich úhlavní nepřátelé a teď po ni chtěl, aby se tam vydala jenom tak. No, skoro. Měl takový cíl, kterého chtěl dosáhnout.
"Spojíš se z Narutem a získáš od něj co nejvíce informací ohledně toho, co má v sobě a dění v celé vesnici. Neboli se infiltruješ. Rozumíš?" zase zvýšil hlas do panovačného. Pokaždé zněl jako otec, který se snaží vymluvit dítěti, že bonbóny kazí zuby. Ale musela někdy uznat, že se ji to na něm i líbilo. Kisame je celou dobu tiše sledoval a sem tam hodil kámen do vody. Působilo to depresivně, ale nudil se. Nějak se zabavit přece musel. Proč by tu seděl jako dudek a nic nepodnikal, že? Sice se jim podařilo získat Shukaku, ale Naruta ne a ještě se dozvěděli, že ten Gaara je naživu. Už jej to netížilo. Hlavní je u nich démon. Nic víc. Bylo na něj moc, když Itachi celý naštvaný brblal o Deidarovi, který mu chtěl ukrást úlohu.
"Eh, hai," přikývla, i když se ji to moc nelíbilo. Co sama však nadělá. Nic. Byla stále hračkou v Uchihových rukách. Neustále ji to bylo připomínáno jak ze strany Itahiho, tak i ze strany Kisameho, i když jeho způsob připomínání začínal Iyuce lézt na nervy. Vzala si od senseie pár drobností, co bude potřebovat, uklonila se jim a pak se vydala směrem ven z jeskyně.
"Počkej," zarazil ji u východu Itachi. Podívala se na něj a jeho pohled se ji zdál jiný. Měla takový zvláštní pocit, který nedokázala popsat. Snad u něj viděla cit? Uchiha se nadechl a řekl dvě slova, která se Iyuce zakořenila v hlavě. "Opatruj se." I Kisame se na něj díval vyjeveně, ale nechal to plavat. I když Itachi řekne cokoliv, stále zůstane chladnokrevným vrahem vlastního rodu.

"Arigatou," dokázala říct jenom Iyuka. Byla překvapená, vyvedená z míry a zároveň ráda. Tolikrát od něj chtěl slyšet něco pěkného a konečně to přišlo. Pak jim zmizel z dohledu za rohem skály.
Kisame chvíli něco brblal, ale pak se otočil k Itachimu. "To, co jsi ji řekl, jsi myslel vážně a nebo to byl zase jeden ze tvých úletů?" opřel se o meč.
"Co myslíš," podíval se jinam, než stál Kisame. Nakonec sám zmizel na opačném konci jeskyně, kde měl svůj "bejvák". Jako vždy Kisame zůstal na cvičišti sám. Toť jeho osud. Možná.
Mezitím Iyuka skákala ze stromu na strom, aby byla co nejdříve v Konoze. Nikdy vesnici neviděla moc zblízka a vždycky si jej představovala jako ohromný koš moderního umění. Ušklíbla se nad touto myšlenkou, protože si ihned představila Deidaru, jak ji ukazuje Konoha v jeho umění. Jenom zmáčknout tohle a BUM!
Ohon černých vlasů ji vlál za zády. Někdy si říkala, že se obléká až moc vyzývavě, ale nikdo z jejich společníků nic nenamítal. Měla ráda a nesnášela tenhle život. Milovala jej z důvodu opatrovnictví, které ji dal Itachi a nesnášela každodenní úmor v trénincích a bolest zad způsobenou tolika předměty, o kterých neměla ani potuchy, odkud je sensei vzal. Pořád se však musela brzdit při myšlence, jestli má Itachiho a Kisameho nějakým způsobem ráda. Možná by pro ně obětovala svůj život nebo by utekla? To by nedokázala. Nejspíš by si vybrala první možnost.
Při rozbřesku dalšího dne už konečně viděla nárysy hlav pěti Hokágů vytesaných do mohutné skály. Měli zvláštní zvyk. Co se stane, až na ně nezbude místo?? To pak budou tesat i do země? Po přiblížení k vesnici musela košík moderního umění ihned odhodit. Byla to vesnice jako každá jiná, i když více či méně rušnější. Jediné co měla společné s jinými vesnicemi v Ohňové zemi byly čelenky s jejím znakem. Takový znak měl i Itachi, i když přeškrtnutý na znamení, že patří k Akatsuki. Moc o té organizaci nevěděla, ale bylo toho dost, když znala několik jejich členů. Kdyby se někde prořekla, nejspíš by ji to stálo krk. Určitě -_-.
Zastavila se před branami vesnice. Byly otevřené, ale to bývají většinou, když zrovna nehrozí městu nebezpečí. Slyšela o útoku na Konohu, které přichystal Orochimaru. Nijak se ji nelíbilo to, kdy byl součástí organizace. Také o něm většina mluvila zdráhavě a Uchiha o něm nemluvil vůbec. Měl to být on, kdo měl být jeho příští tělo, ale naštěstí se stal silnějším. Prostě to byl hadí muž. Nic jiného se k němu nehodilo.
"Můžeme vám nějak pomoct?" přerušil Iyučin tok myšlenek jeden ze strážních ninjů.
Usmála se na ně. "Ne, děkuji, doufám, že smím vstoupit."
"A-ale jistě," zrudnul ninja, když na něj Iyuka mrkla. Nechali ji projít a následně se začali starat o své jiné záležitosti a to bylo pokračování ve stráži.
Iyuka se zvědavě rozhlížela po celé vesnici. Tolik obchůdků, lidí a prostě všeho nikdy nezažila. Cítila se až nesvá a byla ráda, když se dostala tam, kde moc lidí nebylo. Žádnou čelenku nevlastnila, protože nikdy do žádného světa nepatřila. Podle Itachiho to byla Konoha, ale ona si domov představovala jako místo, kde se můžete uchýlit do bezpečí před trápením vnějšího světa. Sedla si na lavičku a sledovala dění před sebou. Nejspíš se nacházela na nějakém cvičišti. Bylo tu jenom pár ninjů a to většinou jenom malá děcka. Ty ji moc nevadila, dokud nezačala křičet. Vydechla znuděně a dívala se na svoje modré boty. Bylo zajímavé, že ji v nich nebylo vedro, když všude pražilo slunko.
"Pozor!!" uslyšela výkřik a v ten samý okamžik se vedle její paže zabodnul kunai. Měla pocit totálního zhroucení, kdyby na ní někdo nepromluvil. "Omlouváme se," byl to malý klučina s hnědými na krátko ostříhanými vlasy a modrýma očima.
Iyuka se snažila uklidnit a usmála se na něj. "To nic," vytáhla kunai z lavičky a postavila se. "Co to tu přesně provádíte?" věděla, že házejí na cíl, ale vždycky byl u toho nějaký háček jako v tomto případě.
"No, házíme na ty kývající se polena. Asi mi to trochu ujelo, gome na sai," uklonil se omluvně.
"Už jsem řekla, že to nevadí," mrkla na chlapce a šla pak na jejich startovní čáru, odkud všichni házeli. "Základem, aby jste se trefili, je vědět, kde se cíl vyskytne o zlomek sekundy po tom, co mrštíte svůj kunai. Tak například poleno. Kýve se zleva doprava. O každou sekundu se pohne buď více doleva a nebo více doprava," sledovala dřevo. "Teď," hodila kunai, který se zabodnul přímo do středu nakresleného terče.
"Pááni," užasla děcka.
"Jenom odhadnout, kde váš cíl bude o zlomek vteřiny a pak tam kunai mrštit. Nic v tom není," usmála se na děti a nechala, aby si to zkusily samy. Kdyby ji viděl Itachi, že tu zaučuje malé ninjy, nejspíš by ji praštil, ale musela si nějak získat důvěru místních.
"Nevěděl jsem, že by jsi byla ninja," ozval se za ní už starší klučičí hlas. Otočila se a uviděla před sebou Naruta. Usmíval se na ni svým typickým širokým úsměvem a v ruce držel kunai.
"Proč?" ona by sebe ihned tipovala na ninju.
"Protože nemáš ochranou čelenku," ukázal si prstem na čelo. "Ty nejsi místní, co?" vyzvídal dál.
"Ne," zavrtěla hlavou. "Potuluju se všude kolem, ale spát někde musím," pousmála se sladce na něj. O něm Itachi mluvil a dával hodně důraz na jeho vlastnost si rychle získat srdce ostatních. No, uvidí se jestli v tom měl pravdu.
"Aha," zamyslel se nad tím Uzumaki. "Hmm, nedáš si rámen?" zazubil se.
Rá-co?? Podivila se, ale raději přikývla. "Jasně, díky," ale pořád přemýšlela nad tím, co to ten rámen je. Měla však dojem, že už to někde slyšela.
"Super," schoval kunai Naruto do taštičky. "Já jsem Uzumaki Naruto," podal ji ruku.
"Iyuka Huchia," podala mu svou a potřásli si. Přece mu nebude říkat své pravé příjmení. Už dva Uchihy znal a nestála o další problémy, ale musela uznat, že po té dlouhé cestě ji už vyhládlo. ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama